Skutečně minisérie, není prakticky co hodnotit. Taková drobnost.
1. série - 65% - Potenciálu bylo tak moc, až bylo zklamání nevyhnutelné. Soustředěný Rami Malek, specifické prostředí neprůhledné hackerské tematiky, pohledná sousedka, nepředvídatelný aktuální stav hlavního hrdiny. Takhle nabitý pilot tu zkrátka nebyl dlouho, ale záhy se začalo ukazovat, jak moc vhodnější by byla samostatná minisérie. V deseti epizodách se všechno napětí postupně rozmělní, některé postavy svými zbytečnými linkami téměř ztratí opodstatnění (Wellick si z nečitelného prošel proměnou do fatálně nepochopitelného) a když dojde na velké revoluční činy, ztrácí děj paradoxně šťávu nejvíc. Ve druhé polovině sezóny už dokonce ztrácím pozornost ve všech linkách, ve kterých se nevyskytuje samotný Elliot a byť mu tvůrci přisoudili až neuvěřitelnou kombinaci psychiatrických diagnóz (nehledě na to, že s pomocí morfinu by z něj asi byl myšlení neschopný jedinec raz dva), Malek všechno odehraje tak dokonale, že hltám i to nejposlednější nervózní mrknutí do divákových očí. Druhá řada je obrovský risk, který může vyjít jen při pokusu o převrácení premisy do zcela nových rovin. Dějové skoky pomocí šokujících zvratů se totiž vyčerpaly za minutu dvanáct.
2. série - 70% - Snaha o další zásadní zvrat tentokrát vyznívá poněkud naprázdno, ale druhá série drží pohromadě překvapivě lépe. Napomáhá tomu jak ještě brilantnější Rami Malek, tak skutečnost, že zmizelý Tyrell nemá jak otravovat. Obecně mám ale s Mr. Robotem jeden zásadní problém, který mi kazí celý seriál. Jakkoli chápu jeho oblibu a touhu diváka pitvat se v každém záběru, nedokážu se zbavit pocitu, že se mi Sam Esmail snaží celou sérii dokázat hlavně to, jak dokonale cool jeho seriál je. Tuhle okatou snahu cítím z každého záběru, a i když mnoho scén skutečně formálně dokonalých je, dojmy jdou vzápětí dolů při do sebe zahleděných, nesnesitelně pomalých dialozích a bohužel i při zbytečných vedlejších linkách. Při účasti božské Grace Gummer mě to mrzí obzvlášť, ale přes tři hvězdy se stále vyšplhat nemůžu.
3. série - 70% - Matoucí manipulace s postavami (nešťastně málo Dom, šťastně málo téměř vykoupeného Tyrella), neúměrně protahovaná zápletka všech možných "stages", ale přesto s přimhouřenýma očima uspokojivý výsledek se specifickou a díkybohu dostatečně paranoidní a napínavou atmosférou. Stále mě nejvíc mrzí vlastní úvahy nad tím, jak dokonalou minisérií mohl Mr. Robot být a je místo toho jen mírně nadprůměrnou technopohádkou. Je otázkou, jestli mi čím dál víc vypulírovaná a vyšlechtěná vizuální stránka dokáže i v příštím roce vynahradit skutečnost, že mě Darlene nebo Angela přestaly bavit už před drahnou dobou.
4. série - 85% - Am I his monster? Nebudu lhát, při rozporuplném vztahu k seriálu samotnému a vzhledem k pauze mezi sezónami, která trvala téměř dva roky, jsem se už k dalšímu hackování neměl. Předchozí roky i přes nezpochybnitelnou kvalitu natahovaly ústřední zápletku neúměrně dlouho a jedinou možnou cestou vzhůru bylo soustředit se opět na jádro příběhu. A stalo se. Pryč jsou nekonečné teorie a fáze, Esmail píše až na drobné výjimky o hlavních postavách, o jejich nejistotách a o cíli, ke kterému příběh směřoval viditelně od samého začátku. V napínavých chvílích mi nervy šponuje až nesnesitelně, ve chvílích zvolnění pak dynamice vyprávění rozumím o poznání méně, ale v rámci celku do sebe věci zapadnou tak snadno jako nikdy předtím. Neodpustím si ale poznámku k extatickému vynášení do nebes jednotlivých epizod. Nezpochybňuji, že žánrově uzavřené díly berou dech, ale jak šokující dlouhodobé pointy, tak ty krátkodobé (mátová káva) jsou vidět už z dálky a žádné fascinované zírání na obrazovku se u mě proto nekoná. Pro mě tak na rozdíl od divácké většiny ony top okamžiky nesouvisí s věčně bezútěšnou náladou a koupání se v diagnózách hlavních postav, ale v příslibech naděje (letiště) nebo odzbrojujících katarzích (celé pečlivě budované finále).
Dlouho mnohem skromnější, než bych čekal, kdy se první díl odehrává na dvou lokacích a druhý většinu času dokonce na jediné. Až ve finále se naplno rozpálí přesně ten zápal, který bych od tvůrčí dvojice čekal. Moffata s Gatissem mám rád ve všech autorských polohách a Dracula mi nejvíce připomíná jejich slavného Sherlocka. Klasické dílo se i tentokrát často cituje, často parafrázuje, často staví na hlavu a často se střílí dost odvážně od boku, občas přesně do těch míst, které diváci budou milovat a občas úplně vedle. Já je za tuhle odvahu vždycky obdivoval a právě u Sherlocka jim všechny roviny vyšly s plnou parádou. Jenže tam se jejich postupně obměňovaný a čím dál rozevlátější styl tvaroval na ploše třinácti epizod natočených během dlouhých sedmi let. Napichovač se pokouší o ten samý přerod během tří dílů odvysílaných ve třech dnech. Tím pádem nemůže oslnit dlouhodobým vývojem a dokážu pochopit, proč je konec někomu tak silně proti srsti. Mně se naopak Temný kompas trefil do nálady úplně přesně, snad svým bezuzdným blázněním, snad pocitem, že se tu zase jednou plní scenáristické sny, a snad protože ústřední měření sil titulního antihrdiny s věčným nepřítelem skončilo jinak, než čtenáři chtěli. Občas taková atmosféra hraničí až s bezhlavým fan servisem, ale nezlobím se. Proč taky, zasáhl plnou silou právě mě. Za jiných okolností bývám v dodržování předlohy, klasiky, tradic a kánonu často konzervativní, tenhle hrabě mi ale přirůstal k srdci tím víc, čím dál se od klasického (a nutno říct, že už stokrát viděného) pohledu odkláněl.
kdy bude v tv davam mu 88
Hororovější verze Sabriny podle komiksu od Aguirra-Sacasy je prostě dokonalá. První série mě přímo uchvátila úžasným prostředím, skvělým vývojem postav a i výběrem, a hlavně samotným příběhem. Druhá série ještě ušla, třetí už byla slabší, ale k tomu se dostanu.
V první sérii všechno skvělé, Marry Wardwell prostě úžasná, Sabrina takové malé house, ale ušla, Harvey (který mimochodem vypadá jako její dvojče) byl taky fajn a support charaktery v podobě Weird Sisters, Spellman Family a školní party byly super. Jsem na rozpacích, jestli použít slovo hororovější, protože třeba takový komiks je proti seriálu o dost drsnější (!!SPOILERT ALERT - čarodějnice sežerou Harveyho a Sabrinu chce ojet vlastní fotr!!). Mám od začátku trošku problém se Sabrinou, Kiernan Shipka je taková herecky nemotorná a sice je příjemné, že je taková lidská a ne tak drsná jako v komiksu, ale v té roli mi přijde hodně naivní a není taková suverénní hlavní postava, jak by asi měla být, čili velmi rychle se stane, že ve společných scénách se do popředí dostane někdo jiný a věřím, že i fanoušci si najdou méně nemastné neslané oblíbence. Jako reálný člověk mi pak Kiernan přijde úplně bez výrazu.
Co se moc povedlo je prostředí, temná atmosféra, staré domy a nezakotvenost v čase, kdy vlastně pořád nevíme, kdy se seriál odehrává a mísí se věci z minulosti a budoucnosti, to je moje. Kouzla se mi také líbila, snad jen bych jich klidně přijal trošku víc, no a co je perfektní je Salem, škoda, že nemluví a není tam častěji, to se projevuje hlavně u dalších sérií, kdy tam jednou mňoukne a konec, přitom má obří potenciál, jak jsme mohli vidět se strašákem.
Druhá série se docela držela, ale nepřišla mi už tak super. Nemám rád duo Sabrina-Nicolas a ani Harvey-Ros, takže to pro mě bylo doslova utrpení, jinak magická linka jakž takž frčela. Některé věci mi už ale přišly dost přestřelené, ono přeci jen dostat se k pekelné zkáze během jedné série (s asistencí pár odkazů na první) je docela rychlost. Trošku mě fascinovala přeměna Susie na Thea, jako nemám nic proti tomu ,ale nepotřebuju tomu věnovat půlku dílu... kdo mě zaujal byla Hilda a Zelda, fandím jim, to jsou takové 100% charaktery, co tam prostě plní svou roli naprosto dokonale, nemám co vytknout. Ambrosova sexuální nevyhraněnost mě štve, ať si vybere, po čem chce skočit a nemění orientaci z minuty na minutu. :D
Třetí série pro mě už taková nic moc, tak 70 %, příběh jako by klesnul oproti druhé sérii, jak důležitostí věcí, co se dějí, tak i epickostí a narativem. Příběhové linky byly tak divoké, zmatené a předimenzované, že většina postav se tam tak jako mihla a pak zmizela a nějak jsem si z toho nic nevzal. Sabrina mi přijde hrozně hloupoučká a naivní, prohlubuje se ta propast mezi ní jako hlavní postavou a jejím pitomým jednáním. Marry Wardwell to v pekle nesluší a lepší by byla zase ve škole, naopak Theo, Roz a Harvey by potřebovali do pekla častěji, protože jejich linka běžných životů je šíleně nudná. Události v čaroškole takové o ničem a Pohani mi jako nějací hlavní nepřátelé nejdřív přišli úsměvní, pak trošku přehnaně silní a závěr byl takový WTF moment jakože "Tohle je fakt finále?". Jako by si hlavní rozuzlení vybrali v druhé sérii a na třetí už bylo vidět, jak je hrozně nastavená a spousta rozpracovaných věcí a náznaků byla úplně vynechaná. Naopak se hodně snažili, aby měli z čeho čerpat do 4. série, takže poslední díl byl prakticky jen o tom jak vybudovat cliffhanger pro další sérii, škoda.
I když podle mě série Sabriny tak trošku upadají, tak je to pořád jeden z nejlepších magických seriálů současnosti, pro mě osobně lepší než Riverdale (a rozhodně tématicky lepší než nové Charmed). Takže prostě nemám jinou šanci než chválit a chválit... i když další série bude pravděpodobně dost blbost, tak na to koukat rozhodně budu a uvidíme, kolik ještě ze Sabriny zvládnou vytěžit. Snad se samotná Sabrina trochu pochlapí, na konci každé série se tváří jako brutální badass a pak je z ní zase hloupoučká holčička, tak uvidíme. ;)
Edit: 4. série - pro mě skvělá, protože Sabriny není nikdy dost, navíc je poměrně povedená, ale finále se mi bohužel nelíbilo. Přijde mi, že spousta osudů nebyla nijak uzavřena, a to je škoda. Doufal jsem v lepší osud Adama, něco lepšího s Lilith, nějaké završení děje Greendale... Ale i tak se mi se Sabrinou těžko loučí, skvělý seriál. :)
Nová verze Sabriny mě dost překvapila. Původně jsem měl vážně obavy, protože rebooty většinou nekončí dobře. Stačí si připomenout, jak otřesně dopadl návrat Charmed. Jenže seriál Chilling Adventures of Sabrina je důkazem, že zázraky se někdy dějí. Tato o poznání temnější verze příběhů mladé čarodějnice Sabriny Spellman má dokonalou hororovou atmosféru a nechybí zde i řada dost znepokojivých okamžiků, které by ale byla škoda prozrazovat. Každá epizoda má svoje kouzlo a děj se pěkně vyvíjí až do povedeného finále. Nejvíce musím pochválit představitelku Sabriny, Kiernan Shipku, která si svou roli viditelně užívá. Také představitelky tety Zeldy a Hildy nemají chybu. Stejně tak je na tom i otec Blackwood nebo až démonická slečna Wardwell a ani další postavy jako Harvey, Ambrose a Prudence nezklamali. Obsazení se prostě celkově povedlo na jedničku. Samozřejmě i zde je pár věcí, které si zaslouží kritiku jako viditelná politická zaujatost a zbytečná korektnost. Ovšem to nic nemění na tom, že se tento seriál vážně povedl a čekání na každou další sérii nebude snadné.
Druhá série rozhodně není špatná a přinesla celou řadu podařených momentů, ovšem oproti první lehce ztrácí a to hlavně díky nesmyslné dějové odbočce týkající se postavy Suzie. Skutečnost, že je transgender byla viditelné už v první sérii, ale zde tvůrci přehnaně tlačí na pilu a dělají ze Suzie/Thea obyčejného magora, který se chová jako blázen. Naštěstí ve třetí sérii se podobný přehmat neopakoval a naopak je zde i tato postava opět sympatická. Potěší příchod Lucifera a v závěru slíbená výprava do pekla.
Celá třetí série je celkově o něco temnější a depresivnější a dějí se zde opravdu pekelné věci. Všechny postavy v čele se Sabrinou se opět posunuli dál a jejich charaktery si prošly zajímavým vývojem. Každá hlavní postava má dost prostoru, aby se mohla lidově řečeno vyřádit. Ve finále by sice někdo mohl Sabrině vyčítat její nerozvážnost, která se jistě projeví v následující sérii, ale je potřeba si uvědomit, že i přes její schopnosti a nově nabitou moc je to pořád jen dospívající holka.
Čtvrtá série Chilling Adventures of Sabrina je za mnou a já z ní mám rozporuplné pocity. Na jedné straně se většina epizod skutečně povedla a některé jsou dokonce skvělé, ale samotné finále je pro mě dost bolestné. Už dlouho jsem v závěru nějakého seriálu nebyl tak smutný a neříkal si, že to přece nemůže takhle skončit. Nechci nic prozrazovat, ale podle mě to podobně bude cítit asi každý, kdo si tento seriál a především hlavní hrdinku oblíbil. Celé obsazení v čele s dokonalou Kiernan Shipkou opět odvedlo skvělou práci. Skutečnost, že je čtvrtá série poslední, ale považuji za velkou chybu, protože podobných seriál není mnoho a ten konec bych si prostě představoval úplně jinak.
PS: Musím říct, že ve čtvrté sérii jsem si více oblíbil Sabrinu Morningstar. Jako královna pekla si našla svůj smysl života, zatímco naše Sabrina Spellman si s tím svým nevěděla rady. Vlastně se ukázalo, že na konci třetí série udělala chybu, protože kdyby se rozhodla sama odejít do pekla a stát se jeho královnou pravděpodobně by byla šťastnější a nezpůsobila by konec světa.
Tento seriál jsem si pustil jen tak, protože v něm hraje i můj oblíbený Sean Bean. První díl má pomalý rozjezd a hodnotím ho spíš jako podprůměrný. Od druhého dílu, ale začne mít seriál opravdu spád. Jsou tu velice barvité a výborně ztvárněné charaktery. Seriál rozhodně stojí za zhlédnutí, příjemná oddychovka. Má jen 8. dílů a seriál je ukončen.
Jsem tzv "husákovo dítě", už asi jako desetiletá holka jsem vyrůstala na dokumentu: "Velká vlastenecká válka", který běžel v sobotu dopoledne. Někde tam vznikl odpor k násilí jako takový a nenávist k nacistům a následně i k sovětům. Naši byli "nestraníci" a hrůzy komunismu a totality na sebe nenechaly dlouho čekat..... tento projekt, mimochodem skvěle provázený spisovatelem Padevědem je báječně zpracovaný. Přivádí nás na místa bojů nejen během II. světové války, ale i během poválečných let. Provádí nás i normalizačními procesy, okupací a připomíná jmenovitě oběti, které díky své odvaze a víře, přispěly k pádu totalitních vlád v našich novodobých dějinách.
Nikdy bychom neměli zapomenout......
Vždy se ráda dozvím něco, co nevím a připomenu si, to, co vím....skvělý dokumentární pořad, stručný, faktický, výstižný.
Moc mě baví.
Mám ráda britcomy, od Red Dwarfa, což je můj seriál č. 1 a některé díly jsem viděla či slyšela snad 50x, přes IT Crowd, Black Books, Come Fly with Me až po okrajovou záležitost, kterou neznal žádný můj spřátelený seriáloholik, jako je Father Ted ( doporučuju scénu Father Ted car ), mám ráda mockumentary, mám ráda humor Rickyho Gervaise, tak by člověk čekal, že se mi Office bude líbit a bavit mě. Dala jsem tomu šanci a viděla prvních 5 dílů, za jeden večer, a přijde mi to akorát zdlouhavé a otravné a všechny tam bych z té práce vyhodila ... a už je nechci nikdy vidět, ani dále, ani znova, prostě jedno velké zklamání a Ricky se mi začíná protivit. To si raději znova pustím z některých vyjmenovaných seriálů, po padesáté znova dokola než sledovat a poslouchat tuhle partu.








