Poslední názory

Po prvních ohlasech, slibujících originální komedii s charismatickým hlavním hrdinou v podání talentované stoupající hvězdy, jsem věřil v jasnou trefu do černého. Ze Starosty se ale po úvodním přešlapování na místě stala hvězda jen na malou chvilku. Oblast humoru se sice našla se slušnou jistotou, ale dějová jednokolejka, kdy většina postav jede stále totožnou komediální notu (T.K. bezelstný naiva, Jermaine vychytralý prospěchář, Dina vymetající všechna černošská sitcomová klišé) mění konec série (kterou navíc stanice ABC bez milosti stáhla z vysílání) v poněkud trpčí zážitek. Nemluvě o chvílích, kdy se z Courtneyho začne stávat rozmazlený fracek. Přesto budu na tuhle jednohubku vzpomínat s úsměvem a nemůže za to nikdy jiný, než neselhávající Lea Michele. Její Val je svou šprťáckou dochvilností a snahou o dokonalost nemálo podobná Rachel Berry z Glee, což mě nemůže než těšit. A byť za celý seriál zazpívá jen jednou, a to navíc na pár vteřin, stejně to s náskokem stačí na pozici jednoznačně nejoblíbenější postavy. A to u počinu, který je primárně založený na chemii ústřední klukovské trojky, nevěstí nic dobrého. Natožpak trvalého.

První pozitivní pocity, které mi Tara přihrála, patřily do oblasti těžké nostalgie. Náramně se mi totiž zastesklo po časech přibližně jednu dekádu zpátky, kdy stanice Showtime zásobovala diváky jednou kvalitní dramedy za druhou a u všech, které jsem zkusil, jsem zůstal přikován až do konce, ať už se kvalita časem rozmělnila jak chtěla. Snad proto tolik nebolí, že právě dílku Diablo Cody dopřála jen tři sezóny. Všechny jsou totiž od začátku do konce nabité vtipem, emocemi a v první řadě dokonalými hereckými výkony. Musím se vlastně smát tomu, že jsem ještě nedávno považoval herecký projev Toni Collette za protivný, protože její Tara, se všemi svými "altery", patří mezi nejlepší podívané, jaké jsem kdy nejen v televizní oblasti viděl. Jednotlivá přepnutí na Bucka, T nebo Alice jsou až dech vyrážejícími přehlídkami nejjemnějších změn obličejových svalů a tím pádem i zdánlivě nevyčerpatelnou studnicí zábavy. O pozici nejoblíbenější postavy ale soupeřili jiní, ať už emocionální Marshall, nesnesitelná (a přitom zcela neodolatelná) Charmaine i adept na nejlepšího seriálového tátu Max. Přesto jim všem vypálila rybník roztomilá, rozmazlená, dorty rozsedávající a kariérní směr často měnící teenagerka Kate, která otevřela svojí představitelce Brie Larson cestu ke slávě (a o pár let později i k Oscarovi). Gregsonovi jsou zkrátka rodina, se kterou jsem měl pocit, že opravdu žiju, ať už se jednalo o seznámení s nimi v prvním, prohloubení vztahu i zkoumání možností ve druhém, nebo o strach o osud všech zúčastněných ve třetím roce. Už týden po zhlédnutí finále na ně vzpomínám s pohnutím a moc mě mrzí, že i sedm let po odvysílání posledního dílu má parta z Kansasu pořád tak zanedbatelné množství (navíc ještě v průměru až smutně nízko) hodnotících.

50 %

Sliboval jsem si od britského přístupu civilnost a jinakost, ale skutečnost zůstala někde jinde. Přiměřeně pomalý rozjezd nikdy nedostojí několikrát slibovanému potenciálu, což v kombinaci s debutujícím Fionnem Whiteheadem, který vyhrocené scény bohužel neuhrává, dělá z Him slušné zklamání. Hlavní hrdina se potácí od jednoho rodinného příslušníka k dalšímu, neustále opakuje, že chce být tím hodným a silným - aby snad při každé příležitosti svým schopnostem podlehl a přičinil se o nějaký ten průšvih. Emocionální momenty, kdy bych o něj měl mít strach, proto vyznívají neustále naprázdno. Jednohubka, která v mysteriózním žánru slušně zaspala.

Protože Godless vystřelil na Netflixu ve chvíli, kdy se zároveň prokousávám velkolepým Panstvím Downton, ve kterém bezmezně zbožňuji Michelle Dockery, neměl jsem proti přírůstku do mého oblíbeného žánru šanci. Snad právě proto, že je Alice Fletcher úplný protikladem Lady Mary, mi právě ona přijde jako hlavní hrdinka celého velkofilmově působícího zážitku. Atmosferická porce je totiž více než vydatná a stejně jako archetypální story se všemi potřebnými ingrediencemi je autorský zázrak Scotta Franka zároveň poctou snad všemu, na co si divák z westernu vzpomene. Mně nejčastěji zasvítilo Tenkrát na západě, Sedm statečných, Rychlejší než smrt nebo V pravé poledne, tedy samé známé kousky. I proto je jasné, že kdo nemá prostředí prérií, ostruh a koltů proklatě nízko rád, mohl by se touto výpravou spíše protrápit. Naproti tomu ti, kteří roky čekají, až se v kinech objeví nějaký pořádný nový zápaďák, měli by okamžitě zamířit směrem k televizi. Ty vztahy tesané do kamene, ty dialogy o důležitých věcech, ty progresivní zápletky? V kombinaci s prokreslenými hrdiny a se záporákem, kterého nejde nenávidět? Nezapomenutelná lahůdka.

Pilot mě svou svěží formou téměř až zaskočil. Dějem, humorem, hereckou renesancí Eda Westwicka. Tomu jdou oni namyšlení frajírci, kteří až příliš pozdě dohlédnou za svoje činy, přímo dokonale. Jenže zatímco v kůži Chucka Basse jsem ho v dobách Gossip Girl měl tuze rád, protože se jeho špatné stránky daly pochopit, tady je jeho Vincent Swan vážně jen k naštvání. On totiž oním sebejistým blbem být chce, všechno dělá špatně a cítí se (byť pořád v rámci komedie) uražen, že po něm někdo chce daně, věrnost nebo běžnou práci. Všechno jsem to dokázal alespoň trochu odpustit, dokud nebylo opisování od Vlka z Wall Street až příliš. To pak najednou člověk dokáže přesně předvídat, co se stane na začátku i konci příští epizody a v kombinaci s přitroublostí obou Swanových kolegů není z těchto oken Zlato bílé ani žádné jiné.

Podstata legendární fantasy Inuyasha pohledem extra pubertálním, romantickým a rozjíveným. Ne snad že by bylo snadné si zvyknout na fakt, že značná část postav většinu času huláká a blázní (a že to třeba u dua domácích bůžků trvá trestuhodně dlouho), ale ona emocionálně odvyprávěná mírumilovná pohádka si mě velmi brzy získala. Díky pohledu Nanami je v celém seriálu veselá jemnost a otesávání Tomoeho srdce je nejednou i dojemné. Za pomoci originálních vedlejších postav a telecích středoškolských gagů se dokonce míří až překvapivě vysoko s tím, že další příběh může v tomhle hranicemi nesvázaném světě směle cílit ještě výš.

Pro mě má tento seriál velkou sentimentální hodnotu, jelikož W.I.T.C.H. byl můj neoblíbenější časopis, když mi bylo asi jedenáct let. Proto není divu, že jsem si i kvůli seriálu vždy ráda přivstala.
Tento seriál nelze posuzovat dospělýma očima. Pokud jste ho neviděli před patnáctým rokem života, nyní se už do toho zamilovat prakticky nelze. Ale já jej zde hodnotím očima malé holčičky jako krásně zpracovanou adaptaci tehdy populárního komiksu.
Celému dílu nechybí přátelství, lásky ani dobrodružství. Škoda jenž, že po byl po druhé sérii ukončen.

Seriál v sobě spojuje okouzlující prostředí New Yorku, atraktnivní vydavatelství a brilantně ztvárněnou hlavní postavu Lizu, do které není těžké se vcítit.
Líbí se mi, že celý seriál má spád, dynamiku a celé dvacetiminotvá délka epizod je patřičně využita. V každým díle je nějaký důležitější zvrat, čímž se výrazně liší od většiny seriálů s touto délkou epizod.
Na závěr velmi oceňuji trefné a vtipné znázornění naší "mladé" generace v kontrastu s generací "starší". Autoři nám svým způsobem nastvali zrcadlo.

Seriál má depresivní a napínavou atmosféru, ale jsou zde i pozitivnější chvilky, které si o to víc užíváte. Na jednu stranu The Handmaid's Tale žeru, ale na druhou bych to raději ani nikdy neviděla. Díly si musím dávkovat, asi jsem citlivka. Očekávejte vtáhnutí do děje a zvláštní pocit i několik hodin po shlédnutí.

Děsí mě momenty, kdy se po shlédnutí epizody podívám na fb a narazím na článek, který má jistou podobnost se situacemi ze seriálu...

dávám, protože, ač jsem ze začátku jevila k tomuto seriálu nedůvěru, musela jsem díl po díle kapitulovat, přestat se v tom šťourat a všechny své výtky ( nekonvenovala mi hlavní hrdinka, toho sexu se mi zdálo až moc, zdlouhavé tempo, je to taková moderní Angelika), hodit za hlavu a nechat se unášet na vlnách romantiky. Udolala mne drsná krása Skotska, skotské gaelštiny, nezdolnost a urputnost hlavní hrdinky i, co si budeme namlouvat, zjev a povaha hlavního hrdiny. Je tu všechno, co k žánru patří - divocí muži vládnoucí mečem i uměním milovat, krásné ženy, které vědí, jak je zkrotit, láska a touha na všechny způsoby, rozervanost duše, útrapy, rozchody, odloučení, shledání, padání po hlavě do průšvihů ( ústřední dvojice je magnetem na problémy nebo spíše jejich iniciátorem), následné zachraňování. A hlavně to, co by si každý přál mít - neutuchající láska a vášeň. Občas probleskne i humor, což je velice sympatické a osvěžující.
Po více řadách mé nadšení drobátko ochladlo, nicméně pořád, pokud příliš nezapojím mozek, nadprůměrná zábava.
Příběh umocňuje krásná hudba a nádherná výprava.

Jedna má známá seriál ohodnotila velmi expresivně: "Sice to zase budu muset rozcházet na balkoně, ale ujít si to nenechám!" :-)