Je skupina seriálů, které jsou všeobecně známé, jedinečné a oblíbené.Tento patří k nim.
Perfektní herecké výkony.Pokud se Vám zalíbí první série budete milovat celý seriál.Nápad se nemění-ukecanost, vztah matky s dcerou který by mohl kdekdo závidět, úžasné maloměstečko, ale i několik otravných lidí, kteří dokonalost života děvčat narušuje nebo dokonce uceluje.
Příběh seriálu je úžasný a realistický.
Je to seriál, který v televizi nikdy neomrzí.
Asi stárnu. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale myslím, že je to pravda. Olieve Kitteridge je seriál, který bych ještě před pár lety přetrpěla a rychle na něj zapomněla. Nyní ovšem to byl přesně můj šálek kávy a já celou minisérii se zájmem zhltla.
Olive je ten typ seriálu, kde se nic neděje. Žádná akce, v průběhu vůbec netušíte, jak to bude dál pokračovat, v polovině nevíte, o čem bude ta druhá půlka příběhu, protože vám připadá, že už bylo řečeno do poslední kapky všechno, co být řečeno mohlo. A přesto ze seriálu nemáte pocit, že by byl moc dlouhý nebo že by se příběh táhl. Vše odsýpá, přesně jak má, vy sledujete vývoj něčího života, reálného života, který můžou prožívat úplně stejně vaši rodiče, stejně jako vaši sousedé.
Skrze styl zpracování poznáte na míle daleko, že Olive vznikal pod záštitou stanice HBO. Ta si totiž u minisérií libuje právě v této jednoduchosti, autentičnosti a působivého dopadu na diváka, které podkládá kvalitními hereckými výkony. Frances McDormand v roli Olive předvádí špičkový výkon, ovšem nic jiného by se ani od držitelky oscara neočekávalo. Zdatně jí sekunduje Richard Jenkins v roli manžela Henryho. Oba herci jsou natolik přesvědčiví ve svých rolích, že na moment zapomenete, že sledujete pouze seriál, a přijde vám, že se díváte na opravdový život těchto manželů.
Příběh začíná v současnosti poměrně zásadním rozhodnutím hrdinky, které vás donutí zvýšit pozornost hned v prvních minutách. Vždy, když pak cítíte, že už je dlouho klid a vše je monotónní, přijde opět událost, která se vryje do paměti a zase vás naláká na další vývoj příběhu. Samotné finále je pak částečně očekávané, ale rozhodně vhodné a správné, perfektně ladí k celému vyznění příběhu. Moc se mi líbilo, jak se jednotlivé postavy objevovaly na scéně, vždy v nějaké nevýznamné scénce, pak na dlouhou dobu zmizely, jen aby se mohly znovu objevit a říct v kostce, co se jim za tu dobu událo. Příběh v rozmezí 25 let není jednoduché odvyprávět, zvlášť když na to máte pouze čtyři hodiny. Olive Kitteridge si může gratulovat, protože právě toto splňuje. Kombinace všech prvků od herectví po malebnou mizanscénu vytváří dílo, které by měl zhlédnout každý náročnější divák. Nominace na Emmy a Zlatý glóbus, které přijdou, beru jako samozřejmost!
Tenhle seriál mě ze začátku nijak moc nebral. Příběh o Red Johnovi mi začal připadat... já nevím, možná málo promyšlený? Jestli to byl takový machr, který vraždil kudy chodil, tak proč se elitní jednotka, která se má zabývat jeho téměř desetiletou vraždící jízdou vyšetřuje nehody někde tamhle na vesnici?
Podle mě to byly krušné začátky, ale jak se s postupem dílů a sérií piloval příběh nejen o Red Johnovi, beznadějně jsem se do toho seriálu zamilovala. Patrick Jane mi sice stále leze trochu na nervy a Cho mě hrozně štve s tím, jak furt kouká jako na pohřbu, ale tyto malé nedostatky jsou nic, proti úžasným a promyšleným (nutno říct, že i reálnějším, než třeba v csi) příběhům. A s tím, jak se více a více dozvídáme o Red Johnovi a jak se o něm začíná mluvit čím dál častěji, je tento seriál jeden z mých nejoblíbenějších (Zvlášť po posledním díle 6. série :D) a netrpělivě čekám na premiéru sedmé řady.
1. a 2. série neboli první generace. Po dlouhém odkládání jsem se konečně pustil do tohoto vychvalovaného teen seriálu a musím říct, že jsem rád, že jsem tak učinil. Na začátku jsem byl sice překvapen a myslel jsem si, že dostanu jen další seriál o puberťácích, kteří rádi paří, ale to se postupem času změnilo. A místo toho jsem dostal vážně zajímavé drama o teenagerech a jejich problémech. Což mě bavilo víc než bych možná sám čekal. Těžko říct, jestli jsem si nějakou postavu oblíbil nejvíce, protože mi všechny svým způsobem přišly zajímavé. Ale asi nejmíň mě oslovily postavy Michelle a Anwara. Přesto všechny prodělaly poměrně dost velký vývoj od začátku a končily úplně jinde. Jsem zvědav, co přinese nová parta a další série. 80 %
3. a 4. série neboli druhá generace. Po dokoukání první generace jsem ani chvilku nelenil a okamžitě se pustil do generace druhé. A i když mi zpočátku nijak zvlášť nepřirostla k srdci, tak na konci jsem ji měl rád minimálně stejně jako tu předchozí. Pokud ne ještě víc. Tentokrát mě smrt dostala ještě víc než ta předchozí a jsem vlastně naštvanej díky tomu, že byl opravdu hodně otevřenej konec. Já chtěl vědět, jak to dopadlo... Z postav jsem měl nejradši JJe (první, kdo nekouří a nechlastá) a lesbičky. Nikdy jsem si zvlášť neoblíbil Cooka ani Effy (oba jsou na mě moc ujetý), ale nejmíň mě bavil Thomas. Ale jako partu jsem je měl rád všechny. 80 %
5. a 6. série neboli třetí generace. Pro mě nejnormálnější, zároveň také však nejnudnější a nejméně zajímavá generace. Sice mě původně potěšilo, že se tolik nechlastá a nepaří jako v předchozí sériích, ale v závěru jsem si říkal, co bych za to dal. Navíc mě naštvala smrt jedné ze sympatických postav. A příchod jiné postavy (Alex) nijak nepomohl. Hlavně celá šestá série mi přišla divná a bylo tam na mě až moc halucinací. A jako bonus v hlavní roli děsná postava Franky, která se chová pořád jinak, všem ubližuje a od všeho utíká. Tu jsem si vážně neoblíbil. 70 %
7. série neboli zakončení seriálu. Naprosto chápu znechucení mnohých poslední sérií. I když se vrátí postavy z první a druhé generace, tak se vlastně pořádně nevrátí. Ty postavy totiž někde byly na konci svých generací a nyní jsou úplně jinde a hlavně jsou úplně jiné. Nejmarkantnější je to u Effy. Tohle se prostě nepovedlo a i já se zařadím mezi ty, kteří by se bez tohoto závěrečného pokusu obešli. Tohle není rozloučení, které si Skins zaslouží...
Na Miami jsem se z počátku koukala jenom proto, že jsem vždycky odpoledne po škole neměla co dělat. Jako k seriálu, který by stál zato zkouknout celý jsem se k ní dostala až poté, co jsem dokoukala všechny do té doby odvysílané díly csi las vegas, ale tak nějak jsem to stále považovala jen za něco, čím zabiju čas, než budu mít na práci něco jiného. Teď už mám za sebou všech deset sérií a některé případy či postavy mě fakt pohltily, ale i tak se můj názor kupodivu moc nezměnil. Když se teď ohlédnu, opravdu si vybavuji pár dobrých dílů, ale nic průlomového. Je tam spousta postav, které mám ráda,jako třeba Ryana nebo Calleigh, ale stále mi ten pohled tak trochu kazí Horatio. Já vím, je to machr v oboru, má nejlepší hlášky, ale to je právě ten rozdíl mezi originálním csi Las Vegas a Miami. V Las Vegas se nijak zvlášť nelpělo na hlavní postavě, taky už byla dvakrát vystřídána a to se mi na ní líbí, stále něco nového. Kdežto v Miami... No, dokážete si to tam představit bez Horatia? Byl tam moc dlouho a ke konci už spíše skomíral. Je to jako by se tvůrci snažili iritovat Grissoma, ale jen do určité míry, jen tak-tak, aby to nebylo nápadné. Ale tam se něco pokazilo. Nedokážu říct, jestli je to tím, že je až moc, jako Gil nebo že je mu naopak podobný hrozně málo. Ale jednoduše...Už vás na něm nemohlo nic překvapit. A tak jsem vlastně dokonce ráda, že Miami po desáté sérii ukončili. Alespoň si o této fajn kriminálce uchovám lepší názor, než kdyby pokračovala dalších bůh ví kolik sérií.
(Vím že asi hodně z vás nebude souhlasit s mým názorem na Horatia, ale tak to cítím já ;))
K nové show Johna Olivera jsem se dostal víceméně náhodou. Jako první jsem viděl epizodu, která komentovala referendum o nezávislosti Skotska. Skvěle jsem se pobavil a okamžitě začal dohánět zmeškané epizody a následně se pak i těšil na ty další, co přijdou. John Oliver je opravdu skvělý, jeho argumenty výtečné a vtipné. Témata zajímavá a vždy zábavně podaná, i když některá "americká" mi nejsou tolik blízká. To však Oliverovi nebrání v tom, aby mě u každé epizody něčím pobavil, jeho projev je úžasný. HBO mu dovoluje, aby se bez okolků pustil v podstatě do kohokoliv a čehokoliv, takže pokud se vám jeho břitký humor bude líbit, nezbývá než naplno podlehnout, jako se to stalo mě...
Skvělý, leč krátký, seriál.Klasický příběh zobrazený do seriálu, který díky hlavní postavě stojí za zhlédnutí.
Osobně jsem byla samotným příběhem Jekylla a Hyda fascinována, a tak jsem se koukla na tento seriál.Je skvělý, protože je to v nové podobě a hlavní herec podal úžasný výkon.Málokdo by dokázal ztvárnit reálně dvě postavy a přitom vypadat skoro stejně, udělat je jen pomocí chování.On to dokázal.Celý seriál se proto kochám jeho výkonem a opravdu se i občas bojím, protože aniž by byli seriálové triky laciné, tak se pana Hyda jde bát.
Rozhodně tleskám a je škoda, že seriál má jen pár dílů, i když je zase asi lepší skončit v nejlepším.
Už od prvního dílu, který jsem viděla (už bohužel nevím, který to byl) jsem si HIMYM oblíbila. Sršel zajímavostí a vtipy a rozhodně jsem se nenudila. Díly jsem viděla několikrát a stále mi přišly zábavné a legendární.
1. série byla takový rozjezd, seznámení s postavami, prostředím zařazení do děje, klasika, 2. série byla lepší, stále ne vrchol, ale taky zajímavá až dojemná (zvláště ta svatba), 3. a 4. série jsou mé oblíbené, tady bych označila jako ten vrchol, s 5. a 6. už to začalo klesat, ale stále se mi to líbilo, 7. série taky šla a 8. a 9. byla příšerná. 8. sérii bych to ale odpustila, kdyby byla poslední, ta 9. byla poslední kapka. Nebudu mluvit o tom, jak všechny ty díly byly zbytečné a na tu svatbu, která stejně byla bezvýznamná, by stačily asi dva díly, to už asi shrnulo dost lidí přede mnou, ale ráda bych mluvila o tom pozitivním, o konci.
Celá závěrečná epizoda byla docela zajímavá, dojemná, ale ten konec...Jako by ta matka tam vůbec ani nemusela být. Takové zklamání, člověk chce celý seriál vědět,jak to dopadne, ale na konci mu řeknou, že to o tom ani není.
Co se týče vývoje hlavních postav v seriálu, zkrátka hezky se vyvíjely, třeba Barney, Marshall a Lilly zůstali vesměs pořád stejní, a Ted byl už s tou láskou k Robin vyloženě otravný, teda ke konci. A Robin byla fajn holka a taky to postupem časů dopadlo...tak, jak to dopadlo.
I po tom konci bude tento seriál nadále moje srdcovka a stále si ho budu s oblibou pouštět.
Většinou lidé šílení, autisté a jim pod. mají chaos v hlavě, ale vidí takové věci, co ostatní nevidí nebo nechtějí vidět. Těžko jim lze uvěřit, že něco je špatně, když "normálně" to nejde pochopit. Ale co je normální??? Pojem který udává většině populace stejný názor, ale opravdu je to správné řešení? Celý život sbíráme zkušenosti, opakujeme chyby své i druhých, těžko hodnotit jak žít .... a tento film přesně ukazuje stránky života jiného myšlení. A abych to vše shrnula - hodně mě seriál nutí k zamyšlení, jak jiní lidé žijí, jak myslí a jak se chovají a zda je vůbec možné chápat jejich víru, jejich přesvědčení.
I když, občas to Zdenek přehání se svým vulgarismem, pořád je to pan kuchař, který ví o čem mluví ví jak poradit a nechybí tam humor a zábava









