Za minisérií, která má překvapivě jen čtyři části, tentokrát stojí němečtí tvůrci, ale zcela podle tvůrčích standardů Netflixu. A tak tu máme další mix různých témat ze starších filmů. Hned první motiv sci-fi příběhu „Kontakt“ (1997) upoutá pozornost, a to tajemný signál z vesmíru nesoucí nějaké informace. A to je vše. Příběh už je na to vymyšlený jiný. A jako obvykle ve dvou dějových liniích. V té hlavní s událostmi na Zemi a jako retrospektiva nad Zemí na Mezinárodní vesmírné stanici, známé pod zkratkou ISS, a v návratovém modulu. Myšlenka příběhu možná nezní účelově, ale je jasná. Plně se tu pracuje se starou známou xenofobií. Proč lidstvo reaguje tak skepticky na vše, co je cizí a hlavně neznámé? Vědci si již mnoho let kladou otázku, zda ve vesmíru existuje jiný život. No jo, ale co když takový život jednoho dne přiletí na Zemi? Bude přátelský, nebo nepřátelský? Jak se lidstvo zachová, když o takovém životě nikdo nic neví? Na politické frontě je to jasné. Koneckonců je to zde dokonce přímo uvedeno: „Zná někdo nějaké příklad, kdy by se nějaké společenství státu ujalo epochálního problému a našlo nějaký rychlé a chytré řešení? Každý by udělal to co vždycky. Jít na jistotu. Vyhnout se nebezpečí a zajistit si znovuzvolení. A to bez alternativy.“ A právě o tom to ve své podstatě celé je. Každý zvládá očekávanou událost jinak. Takže pokud jde o motiv ze snímku „Blízká setkání třetího druhu“ (1977), závěr je sice poněkud skeptický, ale z realistického hlediska to ani jinak dopadnout nemohlo. Moralizující myšlenka o lidstvu a lidskosti, která samozřejmě ke konci zazní, je tedy cílená, ale spíše se zase rychle z diváckého povědomí vytratí. Co se týče výpravy a vizuálních efektů, není co vytknout. Co je však tragické, je tempo a z něj plynoucí neskutečné množství hluchých míst. Scénář by vystačil na celovečerní film o délce něco málo přes dvě hodiny. Na celkovou stopáž čtyř hodin se toho děje příliš málo, takže umělé natahování z toho dělá spíše nezáživnou nudu. Zvláště retrospektiva vyznívá jako naprostá zbytečnost. Atmosféricky se to sice dotýká hranic umění, ale pokud zbytečně se vlekoucí děj nezaujme už v první části, zůstane se jen u otázky: K čemu to vlastně všechno bylo?

Je to více než dekáda, co jsem viděl film, který se základá na stejné knížce a v paměti mi neutkvěl natolik, abych si tím seriál mohl zkazit.

Příběh seriálové Emmy a Dextera mě docela bavil a vlastně se nedívím těm, kteří jeho sledování zvládli na jeden zátah. Dávkování epizody na jeden den každého roku je skvělý nápad a zrychlení v závěru dává smysl. Leo Woodall a Ambika Mod mi k sobě dobře pasovali a líbí se mi, že nehrajou postavy, které je snadné si oblíbit. K oběma je třeba najít si cestu, ale tak těžké to zase není a přidává to body autenticitě. Závěr emotivní a slušně zpracovaný. Tuhle minisérii jsem si užil.

Tak s touto minisérií jsem začala hlavně kvůli obsazení a kvůli producentům.

Válečné seriály moc v lásce nemám, ale když už nějaký vyberu na sledování, tak to stojí za to.
V případě této minisérie to pro mě byla trefa do černého.
Příjemné obsazení a skvělá dynamika mezi postavami.

Nejsem historik, takže nemůžu posoudit důvěryhodnost událostí, co tam byly vykresleny. Za mě to ale svůj účel splnilo.
Již od prvního dílu jsem byla komplet vtažena do děje.

Líbilo se mi vyobrazení leteckých soubojů a toho jak to fungovalo na základně před a po příletu.
Pozdější díly byly pro znalé místní historie dost silné k sledování.

Prostě Spielberg a Tom Hanks umí. Není to Bratrstvo, ale hodně se jim tato minisérie přiblížila.
Úvodní znělka s hudbou úplná pecka. Ani u jednoho dílu jsem ji nepřeskakovala (obvykle to u seriálů dělám) a užívala si ji u každého dílu i s výbornou hudbou.

Tuto minisérii si velmi ráda časem opět pustím znovu.

Nedalo mi to a po přečtení ostatních názorů jsem musela vidět na vlastní oči, zda je to skutečně taková zhovadilost. Nevydržela jsem ani deset minut. Vážně je.

Tohle je přesně to co mám rád. Mysteriózní příběh se záhadnými prvky a sledovaní, jak všechno do sebe zapadne. Jenže u spousty seriálů je pak problém, že se stupňují různé záhady a tajemství ale závěrečné vysvětlení nebývá úplně uspokojivé. Docela se obávám, že to tak bude i tady.

Nejlepší částí seriálu jsou bezesporu první dva díly. Děj odehrávající se ve vesmíru byl zvládnutý bravurně a to především svoji místy až hororovou atmosférou. Jenže poté, co se hrdinka vrátí na zem, kvalita seriálu lehce klesne. Všechny ty mysteriózní momenty se sice i nadále sledují dobře, ale už to nemá takové grády.

Místy je to lehce nepřehledné. Zejména vysloužilý astronaut se každou chvíli nachází na jiném místě a já vůbec netuším, kde a kdy teda vlastně má být. Takže je seriál potřeba sledovat pořádně, jak je to všechno propojené, protože občas se to zamotává, občas něco nedává úplně smysl (nakonec bude).
Všechno ale do sebe tak nějak zapadá a pomalu se odhalují náznaky toho, o co vlastně jde. Jestli ale budou zodpovězeny všechny otázky, to se dozvíme až na konci série/seriálu? (Víceméně ano)

Každopádně pořád se to sleduje docela dobře a podařenou atmosféru si to drží.
Postavy jsou dostatečně sympatické a herecké výkony jsou taky v pohodě.
Constellation bude nakonec takový ten lepší průměr na poli mysteriózních seriálů.

Docela se divím tomu nízkému hodnocení tady, že to nemá ani 60%. Jasně, nejedná se o nic geniálního ani světoborného, ale zas tak špatné to přece taky není.

Hlavní hrdina je relativně sympatický, je docela obyčejný a líbí se mi jeho chemie mezi ním a ostatními postavami.
Premisa seriálu je oproti jiným typickým kriminálkám trochu odlišná (stopař, hledající pohřešované, namísto klasické policejní či federální party), nicméně je zde stále znát taková ta klasická CBS produkce a tak se dočkáme i různých klišé a nelogických momentů.

Přesto se to sleduje dobře, hlavně když to nebudete nějak řešit a vypnete u toho mozek, tak se jedná o pohodovou podívanou.

Uf, tak tohle byla hodně velká bída. Čekala jsem napínavý thriller a místo toho dostala něco ve stylu Katie Fforde - mizerné herecké výkony, přihlouplé chování postav a dialogy (nejhorší byl vyšetřovatel a jeho manželka, to byl fakt vrchol trapnosti), nízkorozpočtové pojetí (kamera a celkový dojem), zkrátka hrůza a děs :-( Navíc jsem se celou dobu nemohla ubránit pocitu, že je to jaksi genderově prohozené, že v knižní předloze musel být hlavním hrdinou muž, protože jen tak by většina věcí dávala logický smysl (třeba proč se ho chůva bojí). Víc než první epizodu nedám, už to byla ztráta času :-(

Serial som si pamatala z detstva a mala som to zafixovane nieco ako Gilmore Girls. Ked som si ho vsak zapla nedavno, nevedela som sa preluskat ani cez prvych par epizod. Bolo to pomerne nudne, prvoplanove, okrem nejakych nudnych osobnych dram sa tam v podstate nic nedialo. Pamatala som si ho teda zaujimavejsi.

Nemůžu přestat chválit. Za mě radost pohledět a konečně tu je něco surového, co si na sílu nehraje na jemnost, jen aby oslovili diváka. Je strašně příjemné vidět něco, co se nedrží zaběhlých trendů, které mnohdy až zbytečně ruší děj a atmosféru. Po třetím díle s nadšeným srdcem říkám, že tohle je prostě pecka.

Ukazuje se nám tu svět, kde není nouze o skvělé kostýmy, herecké výkony, příběh, co pohltí už během prvního dílu a zatím si drží dobré tempo. Máme tady intriky, boje o moc, majestátní paláce, ale i střed kultur, náboženství... To všechno dostáváme naservírováno bez zbytečných okolků.

Navíc konečně dostáváme surovou atmosféru Japonska, která se opravdu povedla. Žádné zkreslené a až příliš romantické ztvárnění, jako z Hollywoodu. Atmosféra plná intrik, zobrazující drsnost někdejší země a doby.

Bylo to moc pěkné, místy dojemné. Některé díly mě bavily víc. Zejména ty, kdy páry i přes svůj věk žily aktivní život. Bylo krásné vidět, jak i po šedesáti letech všechno funguje tak jak na začátku, možná i lépe. Ta něha a škádlení napříč světem mezi stařečky byla úsměvná. Láska je jenom jedna, v každé zemi je to stejné, bez rozdílu kultury, barvy pleti, řeči. A to je na tom to krásné. Kéž by takových spokojených lidí bylo mnohem více.