Plný počet bodů a hvězdiček pro tento seriál za vysokou kvalitu všech sérií a především herecký koncert Paula Giamattiho a Damiana Lewise. Jak ti dva umí vyostřit konflikt, jaké fígle jsou ochotni vymyslet. To je jedním slovem virtuozita. I zbytek hereckého pole drží krok v tomto intrikářském prostředí, kde miliardy poletují vzduchem, ale čím jich je více, tím více vše kolem houstne. Vypointované střety hlavních aktérů jsou stejně nebezpečné, jako souboje s pistolí v ruce, kdy jde o život. A jejich hra kdo z koho dokáže pohltit i blízké okolí, které to mnohdy odskáče více, než oba hlavní protagonisté. Jo, baví mně to a šestá série, která přijde tento rok svědčí o tom, že nejenom mně.
Seriál zpracovávající vážné téma komedickou formou. Upřímně, kolik takových už tu máme? Nicméně Atypical je asi první seriál o autismu, který mě skutečně zaujal a přišel mi sympatický a zvládnutý. Dramedy docela sleduju, ale tady jsem cítil závan novoty a působilo to na mě poněkud víc. Opravdu vtipné scény, u kterých jsem se smál, zároveň scény, u kterých člověk málem brečel. Celkově to je hodně důstojně zvládnuté téma a seriál se po prvních pár dílech stal jedním z mých nejoblíbenějších. V konkurenci jiných seriálů zpracovávajících autismus a jiné poruchy autistického spektra opravdu unikát, jiné jsou buď trapné nebo opravdu nedůstojné.
Postava Sama se moc povedla, zároveň docela i rodina, i když Elsa umí být v jednu chvíli fajn, v jinou zase zoufalka století, někdy až příliš submisivní (Jako vážně Elso, necháš se vyštvat z domu jen proto, že ti to řekla tvá dcera a nevěrný muž?). Celkově pak Casey mám rád, ale někdy se (obzvláště k mámě) chová jako p*ča, což úplně nechápu a asi bych vlastním dětem nafackoval, kdyby se chovaly takhle. U Casey je zajímavé ještě to, že mi od prvního dílu přijde LGBT, takže tam to zase tak překvapivé nakonec není. Táta je takový nemastný neslaný, možná až příliš moralizuje... No a co zbytek postav, to je pecka, Zahid je sivě osina v zadku, ale nepostradatelný, a Paige je má oblíbená, to je prostě sluníčko (a na VŠ mi jí bylo hrozně líto).
Co je velmi výrazné a baví mě, je velmi rychlý a výrazný vývoj děje a životních změn, celkově pak reakce Sama na jejich zpracování, ale zároveň fakt, že se v podstatě nic nemění. Sam plynule vklouzne na vysokou, do vztahu, do života a člověk pak má pocit, že to taky zvládne takhle lehce. Malou nevýhodou seriálu je, že si u každého zlozvyku a divného chování začnete říkat, jestli jste taky ve spektru nebo ne. :D
Moc hezké je zapojení epizodních postav s opravdickým postižením (autistická skupina, klub pomoci na vysoké apod.), protože se přímo nabízí zapojit autistickou realitu a udělat tak seriál reálnější, i když samozřejmě chápu, že u Sama musí figurovat herec, který zvládne obsah role i tlak hlavní postavy. Zkrátka seriál pracuje s tématem autismu velmi dobře a i výchovně, protože se tak dokážeme do podobných lidí nejen vcítit, ale tak nějak víme, co dělat a nedělat.
Ústředním motivem seriálu není vyšetřování vraždy, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale mateřství. Postavami, které hýbou hlavním dějem jsou matky. Pochybující, tvrdé, leckdy chladné, ale v každém případě milující. Milující matky bojující se ztrátou. ____ Dlouho jsem na seriálovém poli neviděl počin, který by do ústředního dění angažoval mateřské postavy a dokázal s nimi hrát bezchybnou partii. HBO se tenhle kousek povedl. Herecký galakoncert Kate Winslet? Ten je jen vítaným bonusem nad tímhle psychologicky vybroušeným klenotem.
Musím, prozatím, zatleskat tvůrci seriálového Avengers vesmíru. Především, že se nebojí přicházet s různými koncepcemi, stavěných na hlavních postavách filmů, které tak lépe poznáváme. Velkým plusem je i účast všech filmových hvězd, protože nahradit je jinými "tvářemi" by zřejmě nedopadlo dobře. U Toma Hiddlestona to pak platí dvojnásob. Z pilotu jsem nadšený, ale jedna epizoda seriál nedělá, tak jsem zvědavý, zda honba Lokiho sebou samým si kvalitu udrží. Hlavně tu jízlivě ironickou až parodickou notu, na ktetou se zdařilé naladil i Owen Wilson. A přechod od uštěpačného dialogu boha lsti k slzám?Laskominka. Šup sem s dalším dílem.
Mě se to líbilo. Mělo to švih - a ne, nepřišlo mi to tak nudný, ačkoliv by to klidně mohli dát třeba do osmi dílů a je pravda, že první díl nasadil laťku tempa vysoko. Ačkoliv jsem četla knížku, tak mě vývoj uměl překvapit a přišlo mi dobré, že využili tenhle tip seriálu na to, aby ukázali na některá vážnější témata, se kterými se puberťáci potýkají.
Pořád to je ale žánr YA a nedostanete tak ani dospělá rozhodnutí postav, ani tolik stresu… ty úkoly nejsou většinou tak nervydrásající - ale přijde mi, že to zrovna dává smysl - v minulých ročnících byly úkoly mnohem horší a po pár obětech už prostě porota nechce tolik riskovat životy svých spolužáků.
Nevím, asi by mi nedávalo smysl, kdyby po tom, co holku při přechodu dálnice srazilo auto, nechali další rok všechny zase přebíhat dálnici. Pořád to je jen hra, kterou si sami vytvářejí a do plnění úkolů je nenutí psychopat únosce.
Dala bych tomu pěkných 95%. :)
Sympatické dobrodružné drama zabalené do fantasy je podívanou pro celou rodinu. I tady je využité téma o jinakosti, které je demonstrované na chlapci s parožím, který i mluví, přičemž v osobě herce Christiana Converyho se casting trefil do černého. Jeho výrazové polohy si musí mnohý divák oblíbit a v cestě za mámou mu bude fandit a držet zaťaté pěstičky. U takového typu vyprávění není lehké skloubit žánry, aby třeba akce nebyla příliš děsivá a vše bylo srozumitelné, ale tady se to povedlo. Tvůrci si poradili s tempem vyprávění, akcí i momenty, které dokáží vyvolat emoce. A přitom všeho s mírou.
Marvelous Mrs. Maisel je jeden z nejoceňovanějších seriálů současné doby a tak mě zajímalo, jestli opravdu stojí za sledování nebo je to jeden z těch, co mě budou míjet. A nyní, po dosledování třetí řady, musím přiznat, že se přidám do skupiny těch, co seriál oslavují.
Seriál není nepodobný předchozí tvorbě Amy Sherman-Palladino, hlavní hrdinka má také nevyčerpatelnou slovní zásobu a vtipnou odpověď úplně na všechno. Také se jí rozpadl vztah a jako matka samoživitelka si musí vybudovat vlastní život znovu, akorát s tím rozdílem, že tady vidíme to budování.
Midge je za každých okolností dokonale vypadající žena a Rachel Brosnahan ve své životní roli válí. Ostatně celé obsazení nemá slabou stránku a všechny postavy mají své kouzlo, včetně skvělých hvězdných hostů. Retro zasazení přináší perfektní kostýmy a dobová atmosféra je lahůdkou navíc. Ale to nejdůležitější je, že to je vážně vtipné. Není to jen komedie a nabízí to i vážné situace, stejně jako romantické vztahy, ale když dojde na stand-upy, tak to šlape naplno.
Škoda, že právě stand-upů ve čtvrté řadě docela ubylo. Vtip nezmizel, ale Midge se vydává trochu jinou cestou než po které kráčela předtím. Jsem docela zvědav na to, jak se příběh uzavře pátou sérií.
Dopředu se vědělo, že pátá řada bude poslední a po jejím dokoukání se nemůžu zbavit pocitu lehkého zklamání. Nejvíc mi v téhle řadě vadilo, to že se tam skákalo v čase a to tak drasticky, že jsem si několikrát říkal, kam přesně tohle zasadit. Chápu, že tvůrci chtěli ukázat střípky z budoucnosti Midge, ale mě to nesedělo. Navíc ubylo i vtipných stand-up výstupů, které patřily mezi největší devízum seriálu. I tak ale nejde na Midge vzpomínat ve špatném, protože málo seriálů si udrží takovou kvalitu takhle dlouho.
1. série - 70% - Dlouho jsem žil v přesvědčení, že půlhodinové dramedy od stanice Showtime zůstaly nenávratně zamčené nějakých deset let zpátky. Dave Holstein (ne náhodou jeden ze scenáristů skvělého kousku Weeds ze stejné televizní stáje) se rozhodl, že tuhle díru na kabelovém trhu zaplní, ale vzal to snad až moc velkou silou. Hořkých chvilek je totiž daleko víc, než těch sladkých, hranice mezi zvláštním a divným se celou sezónu povážlivě třese a několikrát i zlomí. Tak jako se několikrát odehraje scéna, o které jsem nikdy netušil, jak moc jsem ji potřeboval vidět, mnohem častěji se objeví nějaká, kterou jsem rozhodně vidět nepotřeboval a nechtěl. S hodnocením si moc nevím rady, protože i přes výtečného Carreyho a moje oblíbence Judy Greer a Justina Kirka ve vedlejších rolích je to se sympatiemi k ústřednímu chlapíkovi slušně na štíru. Stoupající intenzita jeho epizod a zmatků zneklidňuje, čekání na pořádný zlom slušně napíná, ale po posledním díle (jakkoli perfektně vypointovanému) nějaká moje část proti všem seriálovým zvyklostem ani nechce pokračovat dál.
2. série - 85% - Odstup od neuchopitelných výjevů směrem k dramatu. Občas poťouchlému, častěji pak překvapivě smutnému, ale hlavně dobrému. Carrey se navíc v téhle roli definitivně našel a právě Jeffova zranitelnost mi opakovaně vháněla slzy do očí. Krásný úkaz, kdy seriál odchází (byť nedobrovolně) po své nejlepší epizodě.
Panika je nelegální hra, která se hraje každý rok v létě. Zúčastnit se jí mohou jen čerství absolventi střední školy a výhrou bývají desítky tisíc dolarů. Jednotlivé úkoly Paniky jsou spíš než o nějaké fyzické námaze hlavně o psychice - prostě hlavně nezpanikařit. Heather, na rozdíl od její nejlepší kamarádky Natalie, nikdy neplánovala Paniku hrát. Jenomže děj se co děj, její máma jí vezme veškeré úspory na vypadnutí z města, takže se nakonec do Paniky zapojí. Kromě Heather a Nat tady máme ještě Dodge, toho nového kluka, trochu podivína, Bishopa, mou nejméně oblíbenou postavu v seriálu, a Raye... ach, Ray. Naprosto typický bad boy, který má ve skrytu to nejvíc nejlepší srdce a do kterého jsem se samozřejmě při sledování zamilovala.
Jedná se o adaptaci stejnojmenné knižní předlohy od Lauren Oliver, která si seriálovou adaptaci napsala sama (v závěrečných titulcích figuruje její jméno dokonce i na několika dalších postech). Tento fakt značí to, že veškeré úpravy mimo knižní předlohu jsou smysluplné a že díky tomu mohla autorka-tvůrkyně vychytat všechny mouchy a upravit příběh do napínavé seriálové podoby, aniž by jí do toho zasáhnul někdo cizí. Koukala jsem pak na nějaký kratičký rozhovor s ní, kde říkala, že charaktery postav a všelijaké další důležité věci přizpůsobovala na míru hercům, ději, místu atd. A tak to má být.
Příběh se odehrává v jinak bezvýznamném městečku Carp v Texasu a je to úžasný mix YA thrilleru, detektivky, mystery, drama, romantiky a reality s lehkým nádechem dystopie. Tento průřez žánry figuruje i v knize, ale v seriálu se k tomu navíc přidala jedinečná atmosféra, výtečný soundtrack a ship, který měl chemii úplně mimo tabulky. Všechny postavy (vyjma Bishopa) mi víc sedly v seriálu - od Heather a Nat přes Dodge až po Raye. Ray, moje láska ze seriálu, sehrál v knize pouze vedlejší roli, na což jsem před rereadingem dočista zapomněla. No a hlavně v knize není ten boží ship. Co si budem, já si na romantických linkách zakládám fakt všude, a v knize prostě nebyly napsané dobře.
Do seriálu si Lauren vzala základní myšlenku Paniky a postavy a udělala z toho něco lepšího. Přidala tam pořádnou a kvalitní romantiku, lepší zápletky a děj, na kterém se dá stavět i do budoucna. Kdyby tohle bylo na Netflixu, už na to koukaj masy lidí a vidím to všude, to vám zaručuju. Na jednu stranu mě to mrzí vůči hercům a autorce-tvůrkyni, kteří by si rozhodně zasloužili mnohem více pozornosti, na druhou jsem ráda, že to není mainstream a že si tento poklad můžu užívat ve své malé bublině. Klíčová je informace, že seriál je LEPŠÍ než kniha, takže i když bych vám doporučila obojí, seriál se kvalitou vyšplhal ještě mnohem výš. Nečekejte, že tam uvidíte čistě zeserializovaný děj knihy, ta sloužila opravdu hlavně jako inspirace.
Faktem zůstává, že to žádný dospělácký akční thriller, ze kterého budete trnout hrůzou. Stále se jedná o Young adult předlohu, takže jestliže vám nevadí seriály s teen partou teď-už-téměř-vysokoškoláků, určitě mu dejte šanci. Já to dala 2x za 3 dny. A hned potom si dala rereading knihy. Jestli to o něčem nevypovídá, tak už nevím.
Seriál má pomalejší rozjezd a takové příjemně pohádkové vyprávění... Příběhy se pomalu začínají proplétat a postavy poodhalují svá tajemství, ukazuje se minulost toho světa. I když ty opravdu hrozné věci nejsou vidět, v náznacích mi přijdou o to horší... Kam se společnost dostala, že bez větších výčitek prostě upálí nemocného za živa v domě? Že pronásledují a loví děti? Zvláště když se nerodí jiné?
I když se to tváří jako něco pro děti, tak mi právě z toho, co jsem si domýšlela v pozadí (a doufám, že se to pomalu i poodhalí), se mi ježily vlasy hrůzou.
Takže za mě rozhodně pěkný příběh. Snad bude další série... A snad bude i příběh nějak uzavřený, dokončený. Přijde mi to prostě jako jeden z příběhů, co jsou pěkné, ale nebudou "nekonečné", mají někdy po 3 sériích konec, pravděpodobně Happyend. To není špatně. Je to přece jen něco, na co se klidně kouknu s dětmi. I bez nich.







