Poslední názory

Páni, je opravdu nepovzbuzující vidět, jak je generace mileniálů v USA popisována a jak většina dvacetiletých v USA má úžasné pracovní pozice, zatímco já jsem dítě, co ve 25 letech dodělává školu, běhá po brigádách za pár šupů a po nocích kouká na seriály, kde jsou vrstevníci mnohem lepší. Ale musím říct, že Younger je prostě úžasný seriál, pokud ovšem překousnete ten hrozný typ zápletky "někdo něco předstírá a téměř vždy mu to projde", i když seriál se velmi dobře vyvíjí a zápletku graduje a postupně odhaluje.

Na jednu stranu jsem rád, že po první sérii přestali se zápletkou, kdy Lizino tajemství každý díl někdo ohrožoval, Později se ale věk nějak přestal řešit a vytáhli to vždycky hrozně agresivně z ničeho nic, a to nebylo vždy dobré. Nicméně jsem rád, že se nakonec vše odhalilo a dalo se pracovat s celistvými postavami. Seriál je taková komedie na úrovni, takže humor není úplně primitivní, ale zároveň to není nuda a nehrají si na nic, co nejsou. Asi bych úplně neřekl, že by kvalita klesala, ale po sedmi letech už jednak postavy musí někam vyrazit, takže řešit neustále zápletky ohledně mileniálů, když už je postavím přes třicet, to už pak moc neštimuje. Nicméně ve výsledku se velmi dobře podařilo nakombinovat životy "boomerů" a mileniálů, takže ať už koukala jakákoliv generace, možná více pochopila myšlení těch druhých. A celé je to opravdu tak na úrovni a hezké, že mi seriál bude moc chybět, zatím netuším, co by ho mohlo nahradit.

Ohledně postav jsem byl absolutně spokojený. U Lizy jsem si nejdřív myslel, že nikdo nemůže uvěřit, že jí je 26. Postupně s přimhouřenýma očima jsem si ale zvykl a musím říct, že výběr herečky skvělý. Hodně jsem se těšil na Hilary Duff, protože jsem ji měl zafixovanou v rolích mladé soběstačné holky, která si umí poradit a je za klaďasku. Tady sice byla fajn a zajímavá, ale udělali z ní tak trošku hloupou slepici, která se snaží prosadit, ale dělá jednu hloupost za druhou a leze za muži prakticky po čtyřech. Nedůstojné... Další herec, na kterého jsem se těšil, byl Nico Tortorella, kterého z posledních dvou sérii prakticky odstřihli a ukazovali ho spíš jen tak stylem "jo, žije", což mě mrzelo a možná bych si i uměl představit, že to na konci dá s Lizou dohromady. Zbytek postav konstantní, což ale u sedmi sérií není zrovna plus.

Samotný závěr je pro mě melancholický, seriál měl klady i zápory, ale nechci se ho úplně vzdát. Ale to přejde. Zakončení různých postav mě někdy potěšilo, někdy ne. Rozpačitý vztah Lizy a Charlese nic moc, Kelsey a její odjezd se mi nelíbil, byl bych raději, kdyby zůstala u Empiricalu a na konci se právě ona stala prozatímní šéfkou. Maggie mi je vcelku jedno a Lauren taky, ale ten Josh mě taky štve hodně, nemastný neslaný konec. Zakončit to šlo mnohem lépe, když už tady sedm let pozorujeme životy jedné skupinky lidí (i když já maratonem až v roce 2021). Celý ten konec je takový hořkosladký...

Po první epizodě jsem měl dobrý pocit, fakt super zápletka, která mi sice trošku připomněla italský Curon, ale byla originální. Téměř s každou epizodou vyvstávalo čím dál více WTF otázek. Bohužel většina jich zůstala nezodpovězená a popravdě si neumím a ani nechci představit druhou sérii, protože mi to nějakým zvláštním způsobem takhle záhadně stačí. Možná bych udělal pár změn v pořadí dějů, třeba kdyby jako první oživili tu sestru a kloučka, tak bych si myslel, že se vrací mrtví, pak by to rozsekli tou těhotnou... Takhle to totiž bylo už od začátku ochuzené o postupnou gradaci tajemna, i když to ve výsledků matoucí a tajemné bylo celé. U první série mě teda totální nevědění čehokoliv zaujalo, u druhé série už bych ale chtěl znát odpovědi na otázky, i když to bude po závěrečném rozsudku nad mnoha postavami těžké.

Co se postav týče, je to škoda, ale nikdo mi nepřišel moc sympatický. Bavilo mě míchání islandštiny s angličtinou, ale celé to prostředí mi je takové cizí. Nevím, jak to na Islandu vypadá, ale v jednu chvíli jsou lidé podchlazení a nosí bundy, v další scéně zase chodí v tričku po pobřeží. Ale víc mě štve spíš to, že jsem se s žádnou postavou neidentifikoval a nakonec ani moc nepochopil celou zápletku, tedy hlavně kdo jsou ti sopeční lidé, jak se tam vzali, co chtějí, co s nimi a proč se teda většina šla zabít... Fakt nechápu, ale jak říkám, možná to je dobře, od mysteriózního seriálu se to čeká. :D

Zaveďte zákonnou povinnost, aby každá série seriálu musela být zakončená, jen s lehkými zadními vrátky pro další, protože koukat dvě série jen proto, abych se nedočkal konce, je k vzteku! Co to je jako je za idiotský konec, který nechal naprosto všechny dějové linky otevřené, ba přímo v dychtivém očekávání jejich dramatického zakončení!

Nicméně seriál jako takový je v pohodě, nic moc vrchol kinematografie, ale ani ne totální hloupost. Jen je potřeba počítat s tím, že seriál, stejně jako třeba Younger, pracuje se zápletkou "všichni jsme slepí a nevidíme, že někdo něco předstírá a vždy mu to tajemně projde". Pokud si člověk zvykne, tak se dobře pobaví, protože seriál srší vtipy, hláškami a zábavnými momenty. Pokud začnete přímo sledovat ty způsoby, jak pastor uniká podezření, tak je vlastně vtipné už i tohle samotné. Oproti Younger, kde se po první sérii s tím hrozícím odhalením už moc nepracuje, se Impastor drží pravidla dramatickým cliffhangerů na konci každé epizody, což udržuje napětí, nutí k maratonu, ale bohužel stinnou stránkou je i to, že vám to absolutně zničí konec.

Trošku jsem se bál představitele Buddyho, protože ho znám jen jako Lexe Luthora ze Smallvillu, ale musím říct, že mě mile překvapil a nebyl nijak protivný. Alexa mě štve od prvního dílu, takže žádné spoilery, ale konec mě nepřekvapil. Paradoxně mám nejraději asi Doru, protože je správně divná a trhlá. Zbytek postav mě ale moc nezaujal, a i když se jich v seriálu střídá mnoho, tak hlavním těžištěm děje je právě Buddy, což je vlastně správně. Doufejme, že třeba seriál někdy někdo znovu oživí, ale asi bohužel ne...

V hlavních rolích Bean a Graham, to vcelku navnadilo. Výsledek je však rozpačitý. Přístup k tématu je až dokumentární, hodně psychologický, snažící se odkrývat motivy života ve vězení s důrazem, že dostat se za mříže není nic dobrého. Tudíž nic nového pod sluncem a pokud nejste "studenti Dr. Freuda", tak Vám seriál nic zajímavého, co už nebylo mnohokrát viděno, nepřinese.

Na Lucifera jsem se chtěla podívat už dřív, ale dostala jsem se k němu až teď. A jsem za to strašně ráda. Skvělý seriál, kde jsem zažila velký příliv emocí. Komedie, zlost, nenávist, i přání ať se Lucík dá dohromady s Chloe. I slzy smutku byly prolité. Všechny řady byly super. Některé skvělé, některé slabší, ale i tak tento seriál své kouzlo neztratil. Ani ve čtvrté řadě, která byla ze všech nejslabší. Nebo aspoň pro mě. A před herci smekám. Opravdu skvělý herecký výkon, který předvedli byl úžasný. Hlavně dvojrole Toma. Seriál rozhodně patří mezi mé zamilované a jsem zvědavá na příští rok, kdy bude závěrečná řada. :)

Tohle je už tak třetí adaptace, kterou jsem viděla po knize (která samozřejmě vítězí). A je velmi povedená, jsem upřímně nadšená, protože dokázala zachovat, jak se stal děj v knize, ale zároveň to nebylo suchopádné a nudné (čehož jsem se trochu obávala), hodně mě to bavilo a herci byli úžasní. Uznávám, že je to trochu skromnější verze vzhledem ke kostýmům a prostředí. Ale na druhou stranu je to bohatší verze ve smyslu, že je tu čas na víc věcí z knihy a není to tak ostrouhané a pomotané jako film. Takže celkově doporučuji, i když už jste viděli filmovou verzi jako já.

Zde budu srovnávat jak s filmem, tak s youtube moderní verzí The Lizzie Bennet Diaries (srovnávám si hlavně pro sebe, už nemusíte číst dál):
Co se mi nejvíc líbilo na této verzi byla hlavní herečka v roli Elizabeth, pak postava otce a to, že se to drželo knihy nejvíc, ze všech adaptací, protože je to seriál a byl na to čas, což ve filmu mi vadilo občas, když tam některé důležité věci chyběly nebo byly úplně na jiném místě než v knize apod. V tomhle porovnání je seriál lepší.
Na druhou stranu to nemá tak vznešenou a velkolepou atmosféru, jak ve filmu, kde si mohli dovolit natočit daleko krásnější prostory, mít více tanečníků a taky je to novější verze, takže je to v HD a film má výhody moderní techniky apod.
Když bych měla porovnávat konkrétní postavy (v kterých adaptacích je kdo nejlepší):
Tak největší procento by mělo asi The Lizzie Bennet Diaries, kde jsem nenašla jedinou postavu, která by se mi nelíbila jejím zpracováním. Ale je to moderní verze s různě upravenými prvky do moderní doby a taky ve velmi inovativním formátu vlogů. Ale máte pravdu, že tím pádem se to tak nedá dobře porovnávat s filmem a seriálem.
Elizabeth – obě verze jsou úchvatné, v seriálu se mi líbí jak Elizabeth není na první pohled hezká, ale čím víc se na ní díváte, tím víc si ji zamilováváte (stejně jako pan Darcy v knize), zatímco ve filmu je Keira Knightley a prostě nevidím nikoho, kdo by o ní řekl, že není hezká. Ale jinak obě verze jsou super a upřímně nemůžu se rozhodnout, kterou mám radši, ale kdybych měla rozhodnout, která verze je věrnější předloze, tak určitě vyhrává Jennifer Ehle.
Darcy – asi upřímně mám víc ráda Darcyho ve filmu, ale logicky jsou na stejné rovině, ale Colin Firth mi prostě tolik nepřirostl k srdci jako Matthew Macfadyen. Ale kdybych to měla posoudit objektivně, jsou fakt na tom stejně. Obě verze jsou úžasné.
otec, pan Bennet – rozhodně vyhrává seriálová verze, kdy má tato postava více prostoru a jeho představitel je luxusní, z jeho hlášek jsem nadšená a už jenom pro něho je dobré si pustit seriálovou verzi, i když se vám líbí filmová verze.
Jane – obě herečky jsou super, ale upřímně Jane ve filmu mi vyhovovala více. Hlavně kvůli tomu, že seriálová Jane prostě není na pohled nejkrásnější žena v sále. Což je možná jenom můj náhled. Byla taková i více rezervovanější, vždy jsem si Jane představovala takovou více usměvavou a příjemnou ke všem, nejvíc to podle mě vystihuje jak je Jane zobrazena v The Lizzie Bennet Diaries.
Bingley – jednoznačně vítězí seriálové verze, upřímně představitel filmového Bingleyho je jedna z věcí, která mě nejvíc štve na film, ten herec mi vůbec nesedl. Zatímco seriálový Bingley je přesně jak jsem si ho vždy představovala, všechny jeho scény byly excelentní a tady jsem úplně chápala proč se do něho Jane zamilovala (na rozdíl od toho filmového Bingleyho).
matka, paní Bennetová – tady je luxusní, je nepříjemná na první pohled a ta herečka je excelentní, vskutku herecký výkon, takže seriál tady vítězí
Lydia – obě verze jsou tak podobně dobře
Kitty – určitě vítězí seriálová verze, tady mě Kitty zaujala daleko více a myslím si, že herečka její povahu krásně zobrazila
Mary – o chlup vítězí seriálová verze
Lady Catherine – obě verze vás přimějí nesnášet lady Catherine, takže je to tak nastejno.
Charlotte Lucasová – filmová verze je o trochu lepší, trochu jsem filmové Charlotte víc věřila to přátelství mezi ní a Lizzie
Caroline Bingleyová – obě dvě jsou nepříjemné a obě skvěle zobrazeny, takže vítěze nemám

Myslím si, že stojí za to vidět v případě Pýchy a předsudku většinu adaptací, protože to dílo je tak geniální, že mě baví objevovat, jak si co vyložili ostatní lidi a je to tak skvělý příběh, že vám nevadí ho vidět furt dokola. A tento seriál se opravdu povedl, upřímně to překvapilo, protože film zbožňuji, pak jsem objevila webovou youtube verzi, která je ještě lepší, takže jsem byla obezřetná s touhle adaptací, ale upřímně všechny tři adaptace si zaslouží vysoké hodnocení...

Tenhle počin by se dal nejlépe shrnout jako vynikající jednohubka na víkendové pokoukáníčko.

Milujete-li alespoň trošku řeckou mytologii, neváhejte. Zeus, Héra, Hermés a další se Vám postarají o slušnou zábavu. Jednoduchá premisa. Héra se snaží o pomstu svému manželovi za cizoložství. Zeus je prostě starý proutník, který rád smilní se smrtelnicemi a neudrží poklopec na uzdě. A jak platí jedno moudré a staré přísloví: "Nejhorší je hněv zhrzené ženy".

Heron je někdy trochu ňouma, ale spád jednotlivých dílů vždy zachrání situaci. Kdybych se nezdržoval doplňování epizod, zhltl bych to za jedno odpoledne. Uvidíme co přinese druhá řada. Moc nevím jak chtějí navazovat, ovšem budu se těšit.

Už jsem si na to zvyknul. Díla Stephena Kinga jsou pro filmaře výzvou, ale zároveň i tvrdým oříškem. Úspěšnost adaptací jeho děl k plné spokojenosti diváka je velmi nízká, jenže zkoušet se to bude dál. Čtivost a úspěšnost Kingových je přeci jen dost vysoká. Bohužel i tento seriál se řadí k těm slabším. A to hlavně zmatenému stylu vyprávění, který vrší až fantasmagorické scény jednu za druhou a orientovat se v tom je náročné. Především pilot způsobí, že řada diváků nebude mít chuť se dál dívat. A oprávněně. Osobně jsem to vzdal po druhé. To, že tvůrci k látce nepřistupují, jak by měli, svědčí už úvodní znělka, která vypadá a zní jako z historického seriálu ala Koruna. Škoda promarněné šance i pro herecká esa Moore a Owena, kdy potemnělý vizuál "zatemnil" jejich herecký um.

Seriál Domina mě příjemně překvapil. Z názvu jsem původně myslela, že půjde o něco úplně jiného, ale takhle zpracované historické téma mě přímo nadchlo. Je plné napětí, intrik, doslova hltám každý řádek (překládám) a těším se na to, že bude následovat, nebo trnu, jak to dopadne. Livia Drusilla je ambiciózní mladá žena a jak řekl Maeceanas, je to nejchytřejší muž v Římě té doby, a také nejkrásnější. Jednoznačně jí fandím. Dokonce se mi líbí, že tam jsou i postavy, které člověk nemůže vystát (Marcellus, Tiberius). Trochu nepříjemně mě překvapila změna hereckého obsazení ve 3. epizodě, ale po půlce dílu už jsem se zorientovala, kdo je kdo, a zase zabředla do napjatého sledování.

Mezi lidmi v Tokiu se potulují zvláštní jedinci. Chovají se jako lidé, vypadají jako lidé, mluví jako lidé. Mají jen takovou drobnou nevýhodu. Normální jídlo jim nechutná. Ovšem nabídněte jim lidskou ruku, nohu a nebudete stačit utíkat.

Ghúlové jsou mezi námi. Respektive v Tokiu. A mají hlad. My jsme číslo jedna v jejich potravní pyramidě. Vlastně jsme jediná možnost, jak se dobře nacpat.

Náš hlavní hrdina Ken Kaneki tomu pak nasadí korunu, když se nevědomky poblázní do ženského ghúla. Co se může stát? Vcelku nic. Jen souhra nečekaných náhod tomu chtěla, že Kaneki útok Rize (ženského ghúla) přežije, navíc mu jsou implementovány její orgány, což musí nepochybně zanechat následky. A jízda může začít.

Originální nápad, který sráží nevyrovnanost jednotlivých řad. Ač je každá řada o o něčem jiném, svou kvalitou značně kolísají. První řada je rozehřívací. Kaneki se seznamuje s novým prostředím, do kterého byl neplánovaně uvržen. Ve výsledku je pak tato řada v porovnání s ostatními docela slabá. Druhá řada sleduje Kanekiho a následky volby, které učinil ve snaze zachránit všechny co miluje. Zase to začíná mít spád a náboj. Třetí řada velký úpadek. Nové postavy, které nejsou moc zajímavé. Čtvrtá řada a velké vyvrcholení. Výrazné zlepšení příběhu, Kanekiho velký návrat.

Ve výsledku je tedy na Vás zda dáte seriálu šanci až do čtvrté řady. Nebudete litovat.

Tokijský ghúl (můj pracovní název :D) pak trpí ještě jedním neduhem. Tj. přechod mezi jednotlivými řadami. V určitých momentech jsem se vyloženě ztrácel. Je možné, že je to neznalost mangy z mé strany. Myslím, že jsem opravdu pozorný divák. Ale někdy jsem opravdu nechápal. Ať už jednotlivé spojení mezi postavami či události, které odkazovali na něco, co se v seriálu prostě nestalo. Toto tápání mě rozptylovalo od sledování. Například, když se Vám tam objeví zničehonic jaká si tajná organizace. Její princip je vysvětlen dvěma větami a jede se dál. Je to škoda. Zvlášť když mají prostor věnovat někdy až příliš času interním rozhovorům Kanekiho se svým nitrem.

Ale kolem dokola. Dobré anime, co stojí za shlédnutí. Doporučuji.