nadaný, téměř geniální, lidumilný a sexy lékař a jeho rodina, jeho pacienti, jeho lásky, jeho přátelé, jeho problémy a radosti, to vše zarámované úžasnými horskými scenériemi a okořeněné zásahy horské služby a jemným humorem.
Krásně se u toho žehlí. Kulaťoučké milé B.
Stejně jako Soa, taky i Mayans má svůj start. Otevřela se nám slušně zajímavá scenérie, tak doufejme,že nám z toho starej dobrej Otto vytříská stejnou kvalitu jako v SoA. Kdyby se mu povedlo se navíc se poučit ze scénaristických chyb SoA, bylo by to úplně labůžo. Vaya Con Dios!
Největším počtem bodů asi ohodnocuji seriály, které krom toho, že mají dobrý námět, jsou dobře zahrané a jsou uvěřitelné, také dokáží vyvolat silné emoce. Ať už je to spontánní smích nebo když mám nervy našponované k prasknutí. Tento seriál se nezdál, rozjíždí se pomalu, ale jak se díky flashbackům nabalují znepokojující momenty, divák tuší něco neblahého. A popravdě řečeno, při posledním díle už mi bylo na zvracení a poslední záběr to dorazil. Jediné, co bych vytkla, je až přílišné předvádění tajné konzumace vodky u Camille, myslím, že to všichni pochopili, že s tím má kapku problém. Dávám však maximální ohodnocení, tohle z hlavy jen tak nedostanu.
Potěší, že docela kvalitní krimimálka s temnou atmosférou může vzniknout i jinde než na zasněženém severu. Základní atributy samozřejmě zůstaly. A to hlavně temný les s atmosférou jejíž hustota by se dala krájet. K tomu šerifka (nebo teda majorka) s pěkně temným šrámem z minulosti, která do toho lesa pravidelně chodí pátrat (a nebojí se, já bych to teda nedal) a dost často tam něco nepěkného najde. Dokonce najde i cestu z lesa ven, což taky nechápu. ;) No ono ani to městečko, kde ve finále slunce nikdy nesvítí, spíš jen prší a každý má nějaké to svoje tajemstvíčko, má cos do sebe. A když si tam sednete na lavičku, tak na vedlejší pravidelně přistanou na pokec dva havrani. Kriminalita je tam o několik řádů vyšší než celostátní průměr a mrtvoly se rojí možná víc než v Midsomeru.
Prostě hustá atmosféra a k tomu odpovídající pomalejší tempo. Milovníky těchto atributů seriál určitě potěší.
Dávám ale "jen" 70% a to prostě proto, že mě seriál občas uspával a nedokázal patřičně vtáhnout do děje. A ikdyž bylo finále a konec pro mě překvapivé, tak mi to vlastně bylo tak nějak jedno.
Dánský seriál The Rain se na můj watchlist hned po prvním traileru. A nebudu lhát, že mě na tom hlavně táhlo postapokalyptické téma a fakt, že seriál vznikal pro Netflix. To první je pro mě jedno z oblíbených témat, to druhé pak znamená, že bude postaráno o určitou kvalitu.
Hned od první minuty se mi dostávalo přesně to, co jsem očekával. Atmosféra vytvořená pilotní epizodou šlape skvěle, fajn je i to, že postavy se chovají zhruba tak, jak bych očekával. I když se jim postupem času stane to, co to tomuhle žánru škodí obvykle a chovají se hloupěji. Někdy jde jejich chování vysvětlit, ale někdy je opravdu pouze stupidní. Zamlouvala se mi Alba August, která hraje Simone, její postava mě na začátku bavila, i když i ona se postupně propadala do průměru.
První epizoda mě bavila až překvapivě hodně, závěr přinesl správný nádech tajemna a chuť pokračovat. A vlastně celkově první série fungovala slušně, i když mě sem tam nějaká zbytečnost rozčílila. Závěr jsem čekal upřímně trochu zajímavější. Druhá a ani pak třetí série už mě tolik nechytily a to hlavně kvůli tomu, že došlo na klasické překombinování. Trochu jsem to čekal a dlouho jsem odkládal, abych se na ně podíval.
Na začátku jsem byla ztracená z těch věčných flashbacků. Pak se to rozjelo a najednou byl konec ... a zas rozuzlení a vysvětlení během pár flashbacků na konci. Byla to jízda ... Amy Adams naprosto úžasná!
Přiznám se, že neholduji špionážním filmům, ale tato minisérie mě naprosto pohltila.
V počátku sledujeme Jonathana v úplně jiné roli, než byste čekali. Noční recepční v jeho podání je vždy ochotný pomoci a přesto pro hotelové hosty neviditelný. Neviditelný snad i proto, že se schovává před světem. První díl se může zdát malinko pomalejší, ale vše se připravuje na následný rozjezd.
Poté dojde ke zvratu a Jonathan se vzdává toho jediného, co máme všichni, toho, co málokdo obětuje - vlastní identity. Vydává se do míst, kde ho nemůže zachránit nikdo jiný krom jeho samého. Celý svět v něm vidí zrádce.
No a pak je tu ještě jedna rovina. Roper má být tím nejhorším mužem na světě. Ovšem jak to, že si lidé užívají jeho přítomnosti, jeho charisma? Jak to, že je to zábavný společník a muž s citem pro rodinu, milující muž? Mezi Roperem a Jonathanem vzniká jistý druh přátelství. A přesně to je možná na seriálu tak děsivé.
Chválím chemii mezi Hiddlestonem a Lauriem, Chválím změnu z Burra na Burrovou, chválím krásně zvolené lokace a ostré barvy. Minisérie jednoznačně vede mezi seriály, které jsem v poslední době zkoukla. Díky!
Tenhle seriál nemá žádnou unikátní myšlenku - párek neobvyklých soukromých detektivů, to už jsme tady párkrát měli - přesto mě ale dokázal už od prvního dílu zaujmout a hlavně bavit. Je plný humoru a zcela nečekaných situací. Zápletky v sobě kombinují velmi zdařilým způsobem klasické zápletky a neotřelou podívanou. Hlavní pár je vynikající jak z pohledu postav, tak herců. Ani jednoho jsem dosud neznal, ale dám si na ně pozor :)
Kedže mám mafiánsku tématiku veľmi rada, konečne som sa dostala k sopranovcom. A som veľmi milo prekvapená, bála som sa, že to bude také pochmúrne, ťažšie pozerateľné a nervák (a to ja moc nemusím). Ale nakoniec je to výborne pozerateľné, som spokojná, celé herecké obsadenie na jedničku (james gandolfini je úžasný), reálne zobrazuje život mafiána s takými obyčajnými problémami ako depresia a pod., žiadne preháňanie. A na to, že je to z roku 1999, je to veľmi dobre spracované, nepríde mi to ako "zastaralý" seriál, je to proste kultovka. U mňa spokojnosť.
1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád.








