V.Silver
| Jméno | Vašek Adamec | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Vyškov | |
| @VasekAdamec | ||
| — | ||
| www.facebook.com/v.silver | ||
| Poznámka | — |
Po 30 letech je lepší nechat mrtvé spát
Na první díl druhé série tohoto legendárního seriálu jsem se těšil dlouho dopředu a musím říct, že začátek pokračování Sanitky předčilo má očekávání, a to především co se režie a kamery týče - opravdu to vypadalo jako moderní produkce, na hony vzdálená tomu, co v českých televizích běžně vidíme. Jakmile se ovšem začaly rozplétat dějové linky, dostali jsme místo dramatu z lékařského prostředí další z tolik oblíbených českých "vztahovek", kdy je vlastně úplně jedno, jestli jsou postavy lékaři, vojáci, právníci, nebo nekromanceři, hlavně, že se všichni se všema vyspí, znepřátelí, zpřátelí, odcizí a především kecají a kecají a kecjí. Bože, po čtvrtém dílu to bylo už k nevydržení, nicméně protože celkem bylo dílů pouze 13., řekl jsem si, že tomu dám ještě šanci. Nejsem si jistý, jestli je dobře, že jsem se takto rozhodl, ale závěr 12. a první polovina 13. epizody byly vynikající. Bohužel, aby z 13 dílů byly koukatelné tak 2 a 3/4, to mi přijde docela málo, a to i v kombinaci s jinak velmi kvalitním hereckým obsazením - které se, bohužel, nijak neprojevilo. Nejhorší je ale pachuť divného happy endu, který se táhnul celým seriálem - tam, kde se v předchozí sérii scénárista nebál "obětovat" některou postavu, zde jako by byl problém se někoho "zbavit". A tak místo komorního dramatu původní Sanitky vznikla akčnější variace na Ordinaci v růžové zahradě. The horror, the horror...
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Na začátku 20. století se moc nemluvilo
Tento dvoudílný pokus skloubit Jane Austinovou a libovolného autora popisujícího hrůzy zákopové války v letech 1914-1918 se vydařil tak napůl. Na jednu stranu tu máme zajímavý vizuál, minimum dialogů a kvalitní herce, na stranu druhou se dočkáme koncentrované nudy, protože - a ať už je daný člověk jakkoli krásný - na ničí výraz se prostě nevydržíte dokola a dokola dívat. Dlouhé minuty. Žádná slova, čtete jen výraz obličeje. Jsou jeho rty napudrované, nebo je má takhle divný normálně? A to je asi tak všechno, co si z tohoto eposu odnesete. Jo a taky to, že tam hrála tak polovina obsazení Game of Thrones :)
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Historické příběhy frčí
Než začnu s kritikou, musím seriál nejdřív pochválit. A hodně pochválit! Vedle vynikajícího hereckého obsazení (Irons je vskutku božský!), hudebního podkresu (Trevor Morris nezklamal:) i režie tu máme především brilantně napsaný scénář jednoho mocenského rodinného dramatu na pokračování. Výpravu sice občas krapet shazují CGI triky (hlavně při bitvách), ale pořád je to velice, velice slušné!
Jenže když řeknu A, musím říct B. U historických seriálů se dnes už setkáváme s vynikajícím vyobrazením doby, ať už to starověký nebo ten středověký Řím. Odpovídají tomu dialogy, ale mnohdy už úplně ne přemýšlení postav. Je opravdu snadné udělat z mocných středověku cyniky, jenže mnohem těžší cestou se vydá málokdo - a Borgiové jsou v tomto ohledu někde napůl. Na jednu stranu tu máme papeže, který dokáže intrikovat, ale jeho činy přitom nepopírají jeho víru, pouze se jimi adaptuje na prostředí, ve kterém musí žít. Na stranu druhou tu máme postavy tak učené, prozíravě bystré a vědecky ateistické, až si člověk říká, jestli si autoři nespletli renesanci (stále se nesoucí v duchu katolictví!) s osvícenstvím.
A "první opravdová kriminální rodina historie", to už je na můj vkus trochu moc - nejen vzhledem k tomu, že o Borgiích zase až tolik informací nemáme, počítaje v to i slavnou Lucrezii. Zaprvé - opravdových kriminálních rodin byly miliony už dávno předtím (chceme-li historicky doložené klany, mluvme spíš o stovkách), zadruhé - jestliže odsuzujeme Borgie, tak proto, že mezi všemi ostatními "italskými" rody (uvozovky kvůli jejich španělskému původu) byli v jeden okamžik nejúspěšnější, ačkoli to trvalo jen několik let. Jak se nejsnáze diskredituje odkaz někoho, kdo vám šlápl na kuří oko? Přece ho pomluvíte :) A zvlášť, když to byl původem nějakej španělskej žid, že jo.
Je důležité, aby si lidé uvědomili, že spousta z tohoto seriálu je nadsázka, ale nejen to - církev byla tenkrát silný mocenský nástroj, který byl na jednu stranu sice silně zapleten do té nejvyšší politiky a aktivně do ní zasahoval, na druhou stranu to byla právě církev, která v mnohém zachovala odkaz antiky (vidět je to i v jednom díle Borgiů, kdy papež Alexandr nechá konzervovat nalezenou římskou vilu). Je strašně trendy navážet se do církve, ale středověká společnost vyznávala úplně jiné hodnoty a postoje než ta dnešní. A odsuzovat středověkou církev jako největší zlo na zemi je jako odsuzovat samotnou podstatu lidského bytí a vývoje. Za 500 let totiž někdo stejným způsobem může říct, že největší hrůzy udělalo lidstvo ve svém tzv. "moderním" věku - a taky vlastně nebude daleko od pravdy.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Morituri te salutant
Tento trochu patetický nadpis jsem zvolil schválně - přesně o tom totiž celý seriál je. Síla a kouzlo tohoto příběhu spočívá v tom, že od začátku víme, jak to dopadne - přesto Spartakovi fandíme a naivně si říkáme "Co kdyby to vyšlo?" A ještě dlouho po začátku (de facto) čtvrté sezóny to vůbec nevypadá beznadějně. O to víc se těším na finální zvrat a ukřižování :)
Řeší se tady (hetero/bi/homo) sex, hektolitry krve a sprostá mluva - ale to prostě byl starověk. Tedy aspoň z toho mála, co o něm víme. Samozřejmě, že seriál není naprosto historicky přesný - např. udělat z Caesara blonďáka s krásným rovným nosánkem je hodně velký přešlap, ale pokud bychom se chtěli dívat na co možná nejpřesnější předobraz Říma, sáhneme po stejnojmenném seriálu z produkce HBO. Ve Spartakovi popustil Raimi uzdu své umělecké vizi - a u mě mu to naprosto vyšlo. Historické reálie jsou zachycené dobře (chování, mluva, způsob boje - až na extrémně přesné trefování se kopím na vzdálenost 100m atd.), jen některé skutečnosti pojaty trochu volněji.
Co mě ale nejvíc baví, jsou všechny ty zvraty. Skoro v každém díle je načatá nějaká nová kapitola, každá postava se vyvíjí po svém a i když postupně některé přicházejí o svůj předchozí prostor (viz. Crixus), všechny jsou ve svém chování konzistentní. Pravda, po prvních pěti dílech jsem měl chuť seriál vypnout a dál se nedívat, protože začátek byl opravdu hodně pozvolný, ale tempo, který série nabrala poté, bylo neskutečné. Takovou míru inteligence jsem podle prvního traileru absolutně nečekal. Díl od dílu sedím připoutaný k obrazovce a tajím dech. Ano, není to seriál pro každého - ale who cares? Tohle je seriál pro mě :)
40 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Sociologická sonda po anglicku
Britský rukopis se dá poznat takřka ve všech uměleckých dílech, ať už je to hudba, film nebo literatura. Tento krátkometrážní seriál je toho přesným příkladem - britský humor, ironie, místy až cynismus, který (stejně jako v bajce) přednášejí různá zvířata.
Máme tu různé zvířecí zástupce, kteří reprezentují lidské postoje a místy je jakoby roubují do zvířecího světa. Velice se mi líbí myšlenka zvířat, která přesvědčují lidi, aby se víc zamysleli nad svými životy, prioritami a vůbec pohledem na svět. Zvířata jsou totiž jedněmi z posledních "médií", ke kterým ještě máme nějaký vztah a která nás dovedou nějak oslovit (viz. velký úspěch kreslených filmů se zvířaty v hlavní roli). Od zvířat totiž krutá pravda nezní tak krutě, tíživá sdělení se jaksi odlehčí a když nám ještě řeknou dobrý vtip... člověk by jim až chtěl poděkovat za ten feedback.
Zajímalo by mě, jestli na seriálu spolupracoval nějaký sociolog :)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Dějiny americké revoluce... bez pozlátka
Mé srdce historika jásá! Pějme 3x hurá, protože tu máme seriál, který ukazuje obraz doby, ale především ho ukazuje očima tehdy žijících lidí, nikoli nás. Není to popis toho, jak my si představujeme, že to vypadalo. Tak to bylo - určitě ne slovo od slova, ale čin od činu, motivace od motivace.
Puritánská protestantská morálka v amerických koloniích na konci 18. století - to jsem od Američanů nečekal! Dodržení jazyka, chování i přemýšlení (!), to se od hollywoodské produkce dočkáme opravdu zřídka, většinou totiž mají zvyk adorovat svoje předky a hrdiny dělat ještě většími hrdiny. A zde? Nešťastný Washington, absolutní liberál Jefferson a místy pyšný Adams. Trojice, která byla roky a roky nedotknutelná, nyní reálně popsána samotnými Američany. Člověk by nevěřil, že se toho kdy dožije.
Ale dost už bylo historie, vždyť o ní celý seriál je. Zmínit by se proto slušelo skvělé obsazení s velice přesvědčivým Giamattim, velice dobrou kameru, režii i výpravu, která dokázala navodit opravdovou atmosféru Bostonu v roce 1776 nebo Paříže jen pár let před brutální změnou v podobě Velké francouzské revoluce. A ten hudební podkres... dávkovaný opatrně, s citem a vkusně.
Doufám, že si Tom Hanks příště vybere zase nějakou známou, a přece méně ne tak propíranou osobnost (americké?) historie a přiměje HBO, aby udělalo další takto skvělou minisérii. Něco, co se dá použít v hodinách dějepisu a říct "Milí žáci, tak nějak to zřejmě vypadalo. Lepší obrázek už získáte jen ze studia mnoha svazků knih."
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Men gone mad
Zasadit neexistující a zároveň ne právě marginální firmu do dobového kontextu je vždycky trochu výzva a není zvykem, že se to pokaždé povede. U markeťáků z Madison Avenue se to povedlo. Výbušný konec 50. a začátek 60. let jsou tady ale spíš jen kulisy k tomu hlavnímu, tedy:
a) oslavě kreativního ducha. Co jiného jsou ideamakeři, copywriteři nebo grafici? Tak trochu ztělesnění toho, co by každý chtěl někdy aspoň na chvilku dělat. Nikdy jste nechtěli vymýšlet zajímavou reklamní kampaň nebo aspoň její část? Nedívali jste se na vtipnou reklamu a neříkali jste si "to bych taky chtěl umět"? První bod pro Mad Men.
b) oslavě lidství. Pořád se za něčím ženeme, něco nám nestačí, něčeho máme naopak dost, někdy ani nevíme, co chceme. To všechno by se dalo shrnout do Dona Drapera, v každé sezóně je toho až až. A díky Jonu Hammovi to perfektně funguje.
c) oslavě americké svobody. Černoch, žena nebo gay? V reklamě nevidíte, kdo ten slogan vymyslel. Ani se potom moc nepídíte. Šanci má každý, kdo tvrdě pracuje a snaží se. Možná krapet propagandistický podtext, ale who cares - ona je to nakonec pravda. A dnes už je to skoro pravda i u nás.
Jak už se dá poznat z toho, co jsem napsal, je pro mě seriál jakousi oslavou. Oslavou života, všech jeho nástrah i radostí, pádů i vítězství, hnusu i krásy, smůly i štěstí, lásky i nenávisti. Je vtipný a přitom nesmírně vážný, skutečný a přitom nereálný... A to mě na tom přitahuje. Tento seriál má vlastně všechno, ale každého tak nějak akorát v tom množství, které mi vyhovuje. A proto dávám oba palce úplně nahoru.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Výlet do říše divů
Tento seriál mě nadchl hned ze začátku a ani (opravdu hodněkrát) opakované sledování moje hodnocení nesnížilo. Vyhovovalo mi tempo vyprávění, tíživá atmosféra zachycující období studené války, ať už to byla poválečná léta v USA, Berlíně, revoluce v Maďarsku nebo rozpad SSSR.
Možná bych měl dodat, že jsem studovaný historik - a ačkoli mě špionážní thrillery nikdy nějak zvlášť neoslovovaly, tento mě zaujal poměrně solidním vykreslením dobové reality. Samozřejmě vedle režie, kamery a především vynikajících herců! Ale jak jsem psal, historie nebyla (nijak zvlášť) křivena, posouvána, byl na ni prostě dán jeden další pohled, jak to vlastně možná i bylo. A proč ne?
Všechny postavy měly svou jasnou motivaci, nebyl tam žádný naprosto jasný padouch - snad kromě Žilova, který ale podle mě taky nebyl úplným archetypem záporáka. Nebyla tam nuda. Nebylo tam nic zbytečného. Každá minuta každého dílu dávala smysl, a to si strašně cením. Zdaleka ne všechny seriály (a minisérie) to tak totiž mají.
Ale... to je všechno samozřejmě subjektivní pohled. Chtěl jsem sem dodat tento názor a vyrovnat tak balanc mezi těmi, kdo preferují The Company a těmi, kterým se víc líbilo The Good Shepherd.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Držet se knižní předlohy?
Jednou věcí je ruská duše, kterou Bulgakov poměrně hezky v Zápiscích mladého lékaře vystihl, věcí druhou ale je, že britští scénáristé to ani omylem nepochopili a přešli do automatických stereotypů o Rusku. Naštěstí v tak krátké stopáži seriálu toho nestihli moc pokazit, takže to nutně nemusí být mínus.
Každopádně dvojpostava v mladší verzi ztvárněná Radcliffem a ve starší Hammem je v obou případech uvěřitelná, charakterní a především opravdu dobře zahraná - a to jsem od ex-Pottera nečekal. Tímto seriálem pro mě jako malý kouzelník definitivně skončil a přibližně od poloviny série jsem ho začal brát jako opravdového herce, který umí víc než ten jediný podivný výraz Harry Pottera. Jeho konverzace s Hammem fungují naprosto skvěle, nádhera se na to dívat.
Co se zbytku postav týče, kromě felčara zřejmě nikdo neutkvěl lépe v paměti, ačkoli scénáristé z více knižních postav dali dohromady méně seriálových, ale to nakonec taky fungovalo. Pravda, v knize je daleko víc kontextu a například v poslední epizodě některé narážky bez přečtení knihy moc pochopit nejde, i styl vyprávění je v knize naprosto odlišný od seriálové podoby. Bohatý a popisný jazyk knihy je nahrazen strohým, ponurým vyprávěním, které má jaksi korespondovat s černohumorným zaměřením seriálu. A opět to funguje.
Takže byla by vůbec oprávněná výtka "měli jste se při psaní víc držet předlohy"? Spíš ne. Kniha může být svazující a osobně mám radši, když kniha i film/seriál nabídnou trochu jinou perspektivu na dané téma. Aspoň trochu pak můžou být čtenáři při sledování obrazovky překvapení, no ne? ;)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Profesionální zábava
Mám rád českou Partičku, ale tomuto nesahá ani po kotníky. Ve 20 minutách dovedou američtí borci udělat tolik zábavy, jako jejich čeští následovníci v téměř dvojnásobné stopáži. Pravda, v každém improvizačním zábavním pořadu se po čase budou některé vtipy a narážky opakovat, ale co už - kdyby se neopakovaly, podezíral bych autory z toho, že to tak úplně improvizace není.
Cením si především toho, jak velice dobré pointy dokážou pánové udělat a do jakých kousků se pouští, takové "Písně o..." nebo zpravodajství jsou podle mě ještě o jeden stupeň víš, než do čeho se (alespoň zatím) odvážili pustit Suchánek, Genzer & spol. - prosím, neberte to tak, že bych chtěl hanit českou Partičku, ale ono je to tak trochu jako být zvyklý na šikovnou Škodu Octavii a pak se najednou projet v BMW M5. Jiný svět.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé