Seraphine313
| Jméno | Roman Lelek | |
| Věk | — | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/roman.lelek.3 | ||
| Poznámka | — |
Flight of the Conchords
Ono je to tak... trapné, až je to vlastně děsně vtipné.
Dva asociálové - Jemaine a Bret, Novozélanďané (nenávidící Austrálii), kteří spolu se svým manažerem Murrayem tvoří hudební skupinu. Mají dokonce i svůj vlastní fanklub - s jedním fanouškem. Oba jsou tak chudí, jak jen umělci můžou být. A právě ve shánění darebné almužny tkví celá komika seriálu.
Jedná se o produkci HBO, ale na seriálu to nepoznáte.
Velkým plusem seriálu jsou originální písničky, které vás v mnoha případech chytnou za srdce. Je to napůl muzikál - napůl tragikomedie, a to je právě ta hořkosladká kombinace, která pohladí oko i duši seriálového maniaka.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
britská věc...
Top Gear, děj se co děj, si získal až brutálně velkou oblibu po celém světě, srovnatelnou snad jen s vysíláním NHL.
Tento seriál, nebo spíš live-reality-car revue vychází ze staršího modelu Top Gearu, od kterého se ale po několika letech odtrhli a vytvořili vlastní, a upřímně zajímavější verzi. Do té doby se jednalo o víceméně jen předváděčku a testování aut ve stylu Auto-Moto-Revue nebo AutoSalonu, tedy lokální regionální recenzování aut s důrazem na věcnost.
Co se ale změnilo a proč se Top Gear stal tak slavným? Jednak je to vlastním přístupem k pořadu. Pořad sice je o autech - ale jinak. Už to není jen o popisech. Je to i o akci. V každém díle tři moderátoři (kteří by si mimochodem vystačili každý sám, ale právě oni dělají pořad pořadem - neustálé špičkování Richarda, který má opravdu prořízlou hubu, nevinnost a vidlácká jadrnost Jamese, který používá je vyjukaný a požívá selského rozumu k snídani, obědu i večeři a nakonec jejich tatíček Jeremy, který se je snaží usměrňovat tam, kam chce on, a přesto ještě neztratil pubertální vyčůranost) dostanou úkol, který je z poloviny věcně zajímavý (projedete s americkou MOTORKOU Vietnam?) a z druhé poloviny šílený (projedete s AMERICKOU motorkou VIETNAM?). Druhá věc, která zaujímá pozornost, jsou drahá auta. Považte, v AutoSalonu se projížděli nanejvýš v Lamborghini, tady se v takovém autě projíždějí v každém druhém díle. Třetí věc je spojení s talk show - do každého dílu si přizvou nějakou britskou celebritu, kterou posadí do auta za rozumnou cenu - a ona potom závodí na okruhu. A čtvrtá věc je - The Stig. Koho by nezajímalo, který pekelný čerchmant se ukrývá za onou bílou helmou?
91 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
televizní mág aneb co to leze z televize
Je až s podivem, jak všichni letí na člověka, který se snaží kopírovat Copperfielda, jen je ověšen více kříži a náušnicemi, jde do ulic, v pravou chvíli se zadívá do obrazovky a vystrčí svoje vyhublé břicho tak, aby si z toho náctileté školačky ukáply do kalhotek a ještě si k tomu říká mág. Polovina kouzel je průhledná, druhá polovina ne, protože se jedná o podplacené lidi. A taková "kouzla" já neuznávám. Naštěstí... nebo spíš naneštěstí je to koukatelnější než Magie kouzla zbavená. To je teprv brak!
60 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Desetiletá korejská válka
I když se jedná o starší produkci, je pořád aktuální. Válka bude vděčné téma v každé době, ovšem s humorem a po tak dlouhou dobu ji dokáže brát málokdo.
I když suma všech epizod dosahuje čtvrt tisíce, určitě se najde spousta lidí, a to nejen fanoušků seriálu, kteří si budou pamatovat drtivou většinu epizod. Stejně jako u Simpsonů. Stejně jako u Červeného trpaslíka. M. A. S. H. se stal kultem, který jen tak nezmizí.
I když se může zdát, že epizod je nespočet, proletíte je poměrně rychle. Ono totiž s humorem jde všechno rychleji. Na druhou stranu, i když je seriál veden jako komediální, smutných okmažiků tam není pomálu.
I když seriál zobrazuje válku jako směšnou věc, nezapomíná ani na reálné utrpení lidí. Tady trochu nastupuje americké všude-vlez-a-všecko-naprav-protože-to-umíš-nejlíp-a-oni-se-bez-tebe-určitě-neobejdou a občas je to americké jen-tak-nechtěné vlezdoprdelkovství a zobrazování toho, jak Amík všude přijde a najednou všechno vyřeší, a jak Amíka všude potřebují, až nepříjemné.
I když je seriál skrz naskrz výborný, přeci jen mi tam chybí osoba Trappera. Hawkeye a Trapper byli jedno tělo, jedna duše. Neříkám, že BJ je nějak špatný, naopak, je výborný. Akorát občas až tak "důstojný", až je upjatý. Na druhou stranu, uvítal jsem vystřídání Kuního ksichtu. Ten chlap byl snad otec Rimmera, jinak to není možné. A co se mi hodně líbilo, to byl vývoj postavy Otce Mulcahyho. Ten chlap se časem dostal do takové fáze, že je jako polní kněz opravdu uvěřitelný. A nakonec - plukovník Potter. Ten je pro mne větším plukovníkem než Henry Blake a upřímně, viděl jsem ho zde radši. Záměrně nezmiňuji postavy Radara a Klingera, protože by vydaly na samostatný článek. Tyto postavy ale neprodělaly žádný duševní vývoj, Radar je pořád kancelářské dítě a Klinger... ke konci snad, ale jinak je to starý, dobrý Klinger.
I když by se mohlo zdát, že je seriál stoprocentní, není. Hodnocení každého seriálu je víceméně subjektivní záležitost a proto hodnocení u jednoho, byť stejně očíslované, není stejné jako hodnocení u druhého. Každopádně, i přes opakující se motivy a fakt, že korejská válka trvala jen tři roky, dávám slušných 90 %, které jsou vlastně 95 %, což je skoro stovka.
I když... i když. Konec.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
tak trochu něco jiného než čekáte
Přiznám se, že až do uvedení seriálu jsem o žádné knize G. R. R. Martina neslyšel. A to jsem knihkupectví procházel velice pravidelně, sekci fantasy zvlášť. Když jsem potom viděl obnovené vydání, posbíral jsem čelist, zubní protézu a jiný ústní kompletář z podlahy, protože takovou bichli... a natřikrát (má tři díly, každý kolem 1200 stran)... no to je fakt síla.
O seriálu samotném jsem slýchával věci, jako že je "fakt dobrej" a že "je to jediný, na co se dá koukat". Měl jsem být skeptický. Protože by se vyplatilo.
Jedná se o čistou produkci HBO. Typický HBO styl. Kdybych vzal Tudorovce a vrazil tam fantasy nádech, cizí kmen na severu a více mezinárodní politiky, vyšlo by mi toto.
Spousta postav, málo děje (nebo spíš jen věčné přípravy na děj), interakce mezi postavami, ale jejich malý vývoj. Čekal jsem více. Čekal jsem válečnou ságu, čekal jsem hrdinství na úrovni Zaklínače, čekal jsem... prostě víc.
I když vzniklo deset dílů, sledovat je všechny bylo... únavné. Možná, že bez knižní předlohy jsem ne vše úplně správně zaznamenal. Přitom nejsilnější momenty pro mne bylo sígrovství mladého Joffreyho Baratheona a potom poprava Eddarda Starka. Jenže to je málo. Naštěstí závěr posledního dílu první řady dává velkou naději, že ta druhá bude od té první výrazně odlišná. A bude akčnější. Epičtější (jakkoli to slovo nenávidím, dosavadní činnost v seriálu se tak určitě označit nedá). Prozatím to ale nestačí na více než na 60 %. Snad se nechám druhou řadou překvapit a pokud mne nezklame, hodnocení zvýším.
39 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 33 lidí
Dokonalý, ale...
Trvalo mi dost dlouho, než jsem se odhodlal napsat názor na tento seriál. Proč? Protože asi nebude úplně korespondovat s názory ostatních. Od toho je ale fórum krásné, každý má svůj názor odlišný od ostatních :)
Abych se ale dostal přes úvodní plky a nezahlcoval drahý serverový prostor nicotnými a nicneříkajícími písmenky, vezmu to zkrátka - k napsání názoru mě přimělo až sledování třetí řady tohoto seriálu.
Co je na něm tak výjimečného? Po letech přišel seriál, který se jinak vymykal zaběhnutému stereotypu. A slavil podobný úspěch, jako Piráti z Karibiku ve filmovém světě.
U tohoto seriálu je více než u jiných důležité členění na řady. Každá řada má totiž své téma a od něj se také odvíjí všechny epizody dané řady.
První řada sleduje Michaela Scofielda, který si kvůli tomu, aby dostal (podle něj) neprávem odsouzeného bratra z vězení, nechá potetovat celé tělo. V tom tetování jsou ale ukryté plány věznice potřebné k útěku. Pak se nechá zatknout při přepadení banky.
Dvě hrubé připomínky k této řadě:
1) netuším, jak by se dalo tetování obkreslit z lidského těla úplně přesně tak, aby nedošlo k deformaci - minimálně by si k tomu musel někoho přizvat.
2) bylo by nejvyšší blbostí soudce, kdyby neprohlédl nějakou levotu v tom, když na vlastní žádost odsouzeného ho posílá do stejné věznice, kde je vězněn jeho bratr.
Filmová nesrovnalost: Útěk v jistých chvílích přebírá až příliš velký počet motivů z filmu Vykoupení z věznice Shawshank.
Druhá řada už sleduje uniknuvší vězně a osudy každého z nich. Bohužel, jsou z věznice pryč a díky tomu seriál ztratil ten největší nádech akce a tajemna. Už to není uskakování podél stěny před ranami dozorců, už to je utíkání. A běh nebyl nikdy zábavný. Kupodivu ale celou řadu zachraňuje agent Malone - místy až supergeniální vyšetřovatel, který je vždy jen o krok zpátky za Scofieldem a Burrowsem.
Nesrovnalost:
Genialita Maloneho je někdy opravdu, ale opravdu přehnaná.
Třetí řada nás vrací zpět do vězení. Do drsnějšího, uzavřenějšího a krvavějšího než byl Fox River. Upřímně, tato řada se mi z celého seriálu, ukamenujte mě, líbila nejvic. Vězení je menší, živlové podvratnější, Scofield nemá plány nemá nic - a přesto se snaží uprchnout. Toto je ten pravý útěk z vězení. A dostává se do něj celá stará parta - včetně dozorce Bellika, kterého mi bylo místy doopravdy líto. Co tuto řadu ale táhne dolů, to je herecký výkon agenta Whistlera. Je nemastný, neslaný - nevýrazná osobnost. Naopak je zde jedna "mrcha", jejíž příběh mohl být rozveden o dost více - Gretschen alias Suzan alias... vlastně ani nevím, jestli jsem za celou řadu postřehl její pravé jméno. Každopádně znásilnění v bojové akci na Blízkém Východě a osobní bolest z té události mohly být více rozvedeny. Stejně tak generál Lavallo - když se objevil na scéně, jásal jsem - drsný chlap, skrz naskrz voják, neštítící se ničeho, osobnost, která dala seriálu nový rozměr - a vydržel jen dvě epizody. Sakra!
A stejně jako Bellika mi bylo na konci líto i Fernanda - doufám, že v poslední řadě se ze Sony dostane.
Technická nesrovnalost:
Mikrovlnkou opravdu, ale opravdu nepřerušíte televizní a rádiové vysílání, i kdybyste se na hlavu postavili;.
Fyzická nesrovnalost:
1) Trénovaní dozorci a zásahovka nechytnou podvyživené vězně na několika kilometrech džungle, ti pak mají ještě čas, v podstatě na dvě, tři cigárka, poklábosit atd.
Časová nesrovnalost:
Lincoln Burrows dokáže za tři hodiny vyřídit pět věcí, zbít dva lidi, dvakrát se vrátit do pokoje, navštívit tři restaurace a banku, dát si hranolky a mezitím třikrát navštívit svého bratra ve věznici (kde se mimo jiné podepisují papíry o vstupu, vyvolává se a čeká než přijde vězeň) - a dozorcům to není ani trochu divné.
Skrz celý seriál se vine jakási tajemná "Společnost". Název jak z telenovely, popis tajemnější než Hrad v Karpatech. Za celé tři série se o nich nedozvídáme skoro nic, ani jejich záměry, cíle plány, prostředky, kdo je podporuje, co už provedli, zhola nic, jen že k nim patří pár lidí a mají (mezinárodní) prostředky, tajné základny atd. Jenže celý popis Společnosti je asi jako kniha, s dějem neurčeným místem - sice víte co se stalo, ale nevíte, kde se to stalo, a proto si ve fantazie nedokreslíte atmosféru, kterou čerpáte pouze ze slov autora a z jeho nálady. To je dobré v krátkých příbězích, ale ne ve třech řadách seriálu. Divák potřebuje něco hmatatelného, jinak se na sledování vykašle, když nemá k čemu děj připodobnit.
Herecké výkony.. nu což, už jsem viděl i lepší. Scofield je prolhaný génius, u kterého nikdy nevíte, jestli jste na jeho lodi nebo jestli vás právě z té lodi nesvrhnul mezi žraloky. Miller zahrál postavu uvěřitelně - v první řadě, dokud měl motivaci. Dál ale jeho vystupování působí mírně afektovaně a divák si jen často domýšlí, co že je tím hlavním hnacím motorem jeho pohnutek. Na druhou stranu, mně osobně tento přístup ani po třech sériích nepřestal bavit. Seriál potřebuje svého génia, protože ostatní.. no, posuďte sami. Burrows je dle mého názoru jen labilní idiot, který kdesi cestou životem nabral horu svalů, ale mozek nechal někde mezi Esmeraldou a Večerníčkem. Tak nerozhodného chlapa aby člověk pohledal. Když už začne rozdávat rány, nikdy nic nedotáhne do konce. Nevím, jestli to byl přímo záměr herce nebo ne.. ale tahle postava mi, krom Susan ve třetí řadě (která byla odporná skrz naskrz, ať už se omlouvala jakkoli), byla nejnepříjemnější.
Co se týče ostatních vězňů, já jsem si spíš místo T-Baga oblíbil Abruzziho. T-Bag mi po čase přišel až moc "správňácký" a jeho výstup na konci třetí série.. no řekněme, že tady se scénáristé opravdu utnuli v tom, co si myslí o postavách, protože TAK učebnicové stádo jste snad nikde neviděli.
Co nakonec dodat? Hodnotím po konci třetí série a musím říct, že pro mne jde o jeden z nejlepších seriálů. Ne snad kvůli jedinečně promyšlenému scénáři, ale kvůli tomu, jak dokáže diváka jednoduše přikovat do křesla a donutí ho si pustit další epizodu, i když kolem vás běhají hasiči, kteří vám hasí dům. Čestné skautské, první dvě řady jsem odsledoval po částech, ale třetí jsem zvládnul za dva dny.
Rozhoduji se mezi 80 % a 90 %, dám 80 %, za některé chyby, které tam nemusely být. A doufám, že si seriál hodnocení poslední řadou nezkazí.
edit: Zapomněl jsem na Saru. Co k ní říct? Milá doktorka. Jako herečka mi ale nepřirostla k srdci a celý seriál byla nevýrazná.
edit2: Už první okamžiky čtvrté série vypadají jinak než tři série předchozí. Na diváka se všechno valí, vše vypadá tajemně, ale nic není vysvětleno. To, že se některé postavy vrátily je celkem jedno - čtvrtá série je jiná. Jinak natočená, jinak vyprávěná. Plná klišé. Kostrbatá. Bez úvodu, bez děje. Snaží se vypadat zvratově, ale zatím vyznívá jako napudrovaný nemocný. Navrch lesk, vespod bída. A to jsem zatím viděl jen půlku prvního dílu.
Jak se na pozadí hloupoučkých a infantilních dílů dozvídáme postupně celou pravdu, zjišťujeme, že samotný útěk z Fox River byl jen kapkou v moři příběhu Scofieldovy rodiny. Díky tomu dostává Útěk z vězení nový rozměr, a to útěku zjakého si vnitřního vězení Společnosti, která si hlídá svoje ovečky s takovou precizností, že kdo do ní vstoupí, těžko se dostane ven bez následků. A to pociťují všichni představitelé příběhu.
pro Anyk: jen z hlavy si teď vybavuju:
1) hlavní představitel byl odsouzen za vraždu, kterou nespáchal, na trest, který nebyl adekvátní.
2) útěk z vězení byl plánován oběma přes ředitele věznice, a to tím způsobem, že se s ním spřátelil
3) po útěku se měl najít balík peněz
4) oba hlavní představitelé vynikali ve své profesi a díky ní pomáhali vězňům, ostraze a vedení věznice.
5) postava hlavního dozorce "hajzla"
až se kouknu na Shawshank znovu, napíšu jich víc, ale vím, že jsem celou dobu na to koukal s tím, že jsem to už viděl v PB :)
17 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Pro desetileté... a na celý život.
Toto je jeden z mála seriálů, které se asi stanou evergreenem pro každou generaci.
Já osobně jej začal sledovat ještě v dětství - ale vždycky jen po jednom dílu, po kouskách. A když jsem se na tento seriál potom podíval vcelku, přišel mi kouzelný nejen pro to, jaký je, ale i proto, že v něm byly obsaženy všechny vzpomínky na seriálové dětství.
Čím tento seriál vyniká? Je to typická britská záležitost - několik herců, ne moc. Studiové prostředí. Vybroušené dialogy. Jedinci na okraji společnosti, kteří nejsou k politování, ale čistě k smíchu.
Břitké vtipy časem sice možná zrezaví, ale to jen proto, že zdomácněly - některé se opakují dodnes a většina těch, co je opakují ani neví, že pocházejí právě odtud.
Jednotlivé postavy mají každá něco do sebe. Lister je vše to, čím každý touží být - nemusí nic dělat, všechno má ošéfované a koneckonců... proč by taky měl? Všechno vyřeší selským rozumem, a to mu stačí.
Rimmer je oproti tomu jeho noční můra. Vždy předpisový, až nepříjemně vojensky vlezlý pohůnek, který to má dokonce i v hlavě srovnáno dle předpisů. Přežil vlastní smrt, aby mohl Listerovi dál dělat ze života peklo.
Kocour - snad nejzářivěší a nejnaleštěnější postava z ceého seriálu. Každý cizí chlup na svém jinak perfektním obleku dokáže zparalyzovat, zneškodnit, zavřít do lágru, spálit, zničit, zahodit, prostě zdokonalit svou dokonalost.
Holly - v podstatě jediný pilot lodi. Usměrňuje celou posádku. Když se mu do něčeho nechce, nasadí břitký vtip. Nudí se. Mění osobnosti. Celou situaci komentuje v těch nejvhodnějších chvílích. Pro diváky.
Kryton - kombinuje v sobě nenáročnost a duševní prázdnotu Listera a ostrovtip v pravou chvíli Hollyho. Má na lodi spíše úlohu sluhy.
Kochanská - k té jediné bych měl výhrady. Do posádky lodi až tolik nezapadá. Přeci jen, ostatní jsou v podstatě šáhlí, kdežto ona jediná se snaží tvářit normálně. A právě z toho důvodu, že okolo ní je tolik vtipové barevnosti, se stává spíš šedou a její přítomnost je v několika případech spíše nepatřičná.
Celkově ale seriál zaujímá jednu ze zlatých příček světové seriálotvorby. Začíná zajímavě, pokračuje zajímavě... a světe, pane prezidente, Karle IV., Romane Abramoviči, Socho Svobody i vy všichni ostatní - divte se, on i končí zajímavě. Toto je jeden z mála případů, kdy seriál nekončí hluše, a kdy první díl je stejně zajímavý jako poslední, a vůbec všechny díly tvoří takový celek, že by mu mohl závidět i kdejaký film.
Toto je prostě už taková klasika, taková kultovní klasika, že sledovat jej není povinnost... to je ještě něco víc.
79 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 14 lidí
Kupodivu...
Tento seriál bývá často srovnáván se seriálem Řekni, kdo tě zabil. Jenže s tímto seriálem má společnou jen 'zádušní' atmosféru. Jinak se jedná o úplně jiný seriál.
Nápad, původní idea seriálu, není špatná. Dokonce je i velmi vděčná. Jenže po několika dílech se začíná téma omílat, a i přes zajímavé osudy a mnohdy až neuvěřitelné smrti (smrt po uklouznutí na banánové slupce, chlap vyviklá míčkem skleněnou tabuli, která spadne na jiného atd.). Zdálo by se že toho roku bylo v New Yorku podezřele moc nehod.
Co ale seriál sráží? Je toho více. Za prvé hlavní hrdinka. Je TOTÁLNĚ nezajímavá a nudná. Její přístup: já se o nic nezajímám, ani vy mě nezajímáte, tak se o mě nezajímejte, mně je všechno u řitního otvoru, moc lidí opravdu nezaujme. Je vtipný jen ze začátku. Její uvažování se sice snaží tvářit duchaplně, ale ve své podstatě je děsně nevyrovnané a jen vyplňuje příběh. Nic víc, divákovi nic nedá.
Český dabing Georgie je příšerný. Nepříjemný.
Druhá věc, která seriálu dost ubírá (a já doposud nepochopil, proč je to tam nacpané v takové míře), jsou vstupy z Georginy pozůstalé rodiny. Polovina každého dílu je věnována tomu, jak matka pláče nad tracenou dcerou, jak její mladší sestra z toho krapet šílí a jak její velice netečný otec tomu jen přihlíží. Za 30 dílů se stala jediná důležitá událost, a to, že dospěli k rozvodu. Vždycky když se na obrazovce objevil někdo z její rodiny, posunoval jsem dál.
Naproti tomu, co musím vychválit, je výběr hlavních postav. O Georgii jsem už mluvil, Ruby - to je prostě otec skupiny. A dokonce je to i takový otec pro Georgii. Seriál jsem sledoval s českým dabingem, který mi k Rubymu naprosto seděl, v anglickém originále mi přijde, že má moc vysoký hlas. Ale zpátky k postavám. Manson je typický povaleč - hláškař, který dodává seriálu šťávu. Sice na to v prvním díle nevypadá, ale je to ... no prostě loser. Roxy je oproti němu uvědomělá, tvrdá žena, která ví čeho dosáhnout a hlavně toho chce dosáhnout sama. Zbylou slečnu si nepamatuju, protože místo jedné megery přišla stejná druhá, prostě jen výměna za výměnu. Celkově ale tým šlape, je kompaktní a žádná osobnost se v něm neztrácí - až na Georgii, kterou kdyby nezabírala kamera, tak tam není.
Každopádně seriál stojí za shlédnutí, i když se asi nejvíc nasmějete u úvodní znělky.
70 %.
29 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
dostal se mi před oči výjimečný kousek
Jak by řekla mamina kovaná mimibazarem: "Tohle je ooopravdu mňamózní věcička" :)
Seriál Castle jsem začal sledovat už od první epizody, od které jsem očekával spíše netradiční kriminálku. Přemýšlel jsem, jestli seriál spadne na úroveň německých kriminálek konce minulého století nebo se bude ubírat cestou naleštěných kriminálek z CSI.
Nestalo se ani jedno. Proč? Castle je tak trochu svébytný seriál. Formou se řadí spíše ke kriminálkám typu Odložené případy, Beze stopy apod. Jenže oproti těmto seriálům si razí vlastní cestu.
Každá postava je něčím zajímavá. Castle - slavný spisovatel, který se ale radši než psaní věnuje stíhání zločinců. Beckettová - kráska (i když mi tak zprvu nepřišla) s minulostí tajemnější pomalu víc než Mata Hari. Ryan a Esposito - dvojka jako vystřižená z Kobry 11 (Bonrat a Herzberger). Matka Castla je zase typickou představitelkou emancipovaných amerických paniček, které zapomněly věk odchodu do důchodu. Přirovnal bych ji k Charlieho mamince z Dva a půl chlapa. Oproti tomu Castlova dcera vypadá jako jediný rozumný obyvatel domácnosti. I když to ze začátku nevypadalo, vyrostla do krásy. Jen nedokážu pochopit, jak při tom všem, co jí Castle povoluje, si dokázala udržet nadhled, zdravý rozum a dospělé vidění světa.
Ve své podstatě je spisovatel Castle odrostlý puberťák, který ale v pravou chvíli začne brát věci vážně. Oproti tomu je Beckettová člověk, který snad ani nikdy pubertou neprošel a přeskočil rovnou do dospělosti. Právě střet těchto dvou světů, kdy Castle svým staromládeneckým vtipálkovstvím a Beckettová svou workoholickou odměřeností vytvářejí celou řadu vtipných situací, a vzájemné hláškové jiskření je u nich vidět na každém kroku. I když se to nezdá, tak tento střet "mladého" a "dospělého" je to, co naplňuje vztah hlavních postav.
Protože ale seriál spadá pod žánr 'detektivka', řeší se v každém díle kriminální případ (nebo víc, pokud je vrah plodný - rozuměj zanechává za sebou mrtvoly). A to je druhá věc, na které seriál staví. Případy jsou neotřelé, ale ne tak, jak jsme zvyklí z CSI. Tyto případy mají téměř knižní atmosféru, kdy za každou vraždou cítíme vůni listovaných stránek knihy. V CSI to pořád vypadá jako seriál - i když ve většině případů inspirováno skutečnými zločiny; vypadá to až moc čistě, naleštěně, nabarveně... v Castlovi něco takového nehrozí. I když některé zločiny vypadají podivně, atmosféra je to první co vás udeří do očí, uší a nosu. Každý případ je perfektně vykonstruován a do poslední chvíle nevíme, kdo je skutečným zločincem.
Scénáristé nechrlí jednu řadu za druhou, jak jsme zvyklí u ostatních kriminálních seriálů, ale spíše si dávají záležet na promyšlenosti jednotlivých epizod. Z nich se díky tomu stávají klenoty, a jen výjimečně najdeme "vatové" epizody. Uvidíme, jak dlouho bude nastavená laťka udržena a kam vůbec zamíří vztah Castla a Beckettové. I když je jasné, kam by směřovat měl, je také jasné, že v okamžiku, kdy se to stane, seriál bude muset nutně skončit. Stejně jako začal být nudný House ve chvíli, kdy si začal s Cuddyovou, jako začal být nudný TBBT, když si Leonard začal s Penny (díkybohu se rozešli, ale seriál se už nikdy nedostal do té atmosféry, v jaké byl před vztahem), tak by i Castle nevyhnutelně zamířil do kopru, jakmile by se dva hlavní hrdinové dali dohromady. Vztahy a snaha o ně jsou pojítkem seriálů, a ve chvíli, kdy je "challenge finished", není už o co a hlavně co hrát. Story ends.
A hodnocení? Jasná stovka. Tomuto seriálu se nedá nic vytknout. Vyčnívá a září nad všemi ostatními. Můj oblíbenec. A doufám, že tam kde je i dlouho zůstane.
93 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 27 lidí
Ital kontra Česko
Emanuel Ridi aneb další trumf televize Prima v boji s gastronomií českých domácností. Aspoň tak by se dala shrnout osoba tohoto televizního kuchaře. V celku s Pohlreichem a Babicou tvoří nejvýraznější osobnosti české cookshow scény.
Řekněme si na rovinu, Emanuel nevaří nejzdravěji. Ale nevaří ani nejhůř. Je to takový zlatý střed mezi hnusy Babicy (sorry Jirko, ale takhle nevypadají ani první pokusy studenta na kolejích) a high-kitchen Pohlreicha, který ale netuší, že na vesnici seženu jen tři druhy zeleniny, šproty a paštiku, z čehož se nic moc neudělá.
Prostředí, ve kterém Emanuel vaří je domácké. Je to výborná volba, žádné umělé a studené studio, žádná zapařená kuchyně v restauraci, příjemné komorní drama pro hrnce a vařečky.
Emanuel ale nesází pouze na své recepty, každý z těchto tří kuchařů má něco, čím se snaží zaujmout. Zdeněk nadává - tím si k sobě přitáhl množství mladého publika, Babica zase... no řekněme, že jeho slovník by se dal označit za kuchařskou pornografii. Schválně ho někdy poslouchejte. Bohužel, tento postup funguje jen na usedlé paničky, které chytily druhou (nebo i třetí) mízu a jejich manžel ne a ty ho pak vehementně a všemi silami všude možně brání. Emanuel naopak sází na svůj roztomilý italský přízvuk, který si najde příznivce (příznivkyně) skrz celé spektrum cílových skupin.
Co nakonec dodat? Emanuel je kuchař, na kterého se vždycky rád podívám, protože je to zklidnění a zpříjemnění už tak dost rozhárané a neučesané programové skladby českých televizí. Je to klidná alernativa k "bombastickým" a "dechvyrážejícím" pořadům ostatních stanic, a místo překvapením se prezentuje příjemnou atmosférou a milým přístupem k divákům.
Za mě 90 %.
83 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí