ragelly
| Jméno | Eva | |
| Věk | 34 let — narozeniny slaví za 196 dní (Střelec) | |
| Bydliště | Jeseník | |
| @ragellyCZ | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/ragelly/ | ||
| Poznámka | www.youtube.com/@kilapryc |
New drama. Same ZIP code.
Hotovo! Maraton 114 epizod, které se na škále pohybují od naprosto geniálních a zábavných až po nudné a neuvěřitelně trapné, je za mnou. Pořád vlastně nevím, co si o tomto seriálu mám myslet.
Asi nebudu tak kritická, jako mnoho jiných. Souhlasím s tím, že kvalita jednotlivých řad hodně kolísala a seriál mě spíše sestupnou tendenci. První série byla něco nového, moderního, tuna dramatu, poznávání postav a propojení se starým Beverly Hills. Během toho, než jsme došli do konce, jsme byli svědky snad všech možných druhů tragédií, které v lidském životě existují, od závislostí, přes těhotenství a znásilnění až po smrt, o podvodech a lžích nemluvě. Přesto tohle není hlavní mínus, které seriál má, přece jen to je v jeho jádru, snaží se za každou cenu udržet divákovu pozornost. Jen náhodou jde o CW seriál a k tomu navíc v žánru teen drama, takže je vlastně v jeho popisu práce být trošku přehnaný.
Co mi vadilo spíš, byly neuvěřitelné osobnostní proměny hlavních postav. Možná je to tím, že jsem celý seriál viděla najednou a ne v rozmezí pěti let. Každopádně mi přišlo hodně zvláštní, jak se každý do krve rozhádal a potom se zlo napravilo a vše najednou bylo supr dupr v pohodě, jako by se nic nestalo. Neznám nikoho, kdo by prošel tolika tragédiemi, jako tito lidé. Každopádně jsem si docela jistá, že kdyby na mě někdo udělala třeba jen jeden z těch podrazů, tak bych nebyla schopná nikdy odpustit. Nejde ale jen o tohle. Liam je na začátku drsný bad boy, který se s nikým nepřátelí, nikoho si nepustí k tělu. Zarytě se brání jakékoliv slávě (a paradoxně se jí nemůže zbavit - to bych chtěla vidět, komu takhle vnucují peníze). A najednou mávnutím kouzelného proutku je z něj filmová hvězda, která se podepisuje fanynkám a chodí na večírky jako slavná hvězda. Takový příklad by se dal napsat úplně u všech.
Kapitola sama o sobě jsou milostné vztahy. Budou spolu/nebudou spolu se od počátku stalo samotným základem seriálu. Musím říct, že mé sympatie se docela stěhovaly, jednou jsem fandila jednomu páru, potom jinému... Začala jsem u Naomi a Liama, potom mu to ale dobře sedlo i s Annie... Naomi a Max byli pro mě tutovka, samozřejmě tato situace v reálu nemůže nikdy nastat, ale bylo ironicky vtipné sledovat, jak pro jednou geek sbalil školní královnu (já vím, už jsme to viděli v The OC, ale Naomi je ještě vyhrocenější verze Summer :-) ). Jediným problémem pro mě byli Navid a Adrianna. V první sérii pro sebe byli stvoření, jiskřilo to mezi nimi a všechno bylo perfektní. Jak se k sobě ale po letech ke konci seriálu vrátili, necítila jsem vůbec nic. Po tom, čím vším si prošli a co si vzájemně provedli, si nedokážu představit, že by se spolu zase bavili, natož si vyznali lásku na věky.
Přes to všechno jsem totální cíťa. Poslední minuty jsem obrečela. Vůbec mi nevadilo, že scéna s motorkou byla jak vystřižená z nějaké parodie nebo soap opery, že Annie a Liam neměli poslední měsíce vůbec nic (krom bytu) společného, že padl na kolena a ona bez zaváhání řekla ano... Moc se mi líbil rozhovor Naomi s Annie před letadlem, věřila jsem jí, když odhodila tu svou masku drsné a bezchybné ženy. A potom ten závěr, kdy se přátelé radují ze zásnub, skvělé reakce a perfektní zakončení celého seriálu. Místy to byl boj, ale poslední scéna mi všechen prosledovaný čas více než vynahradila.
Nedá mi to, abych se na závěr nezmínila o CW stylu. Doprovodná hudba bezkonkurenční, pamatuju si, jak jsem si ji už chválila u nového Melrose Place před lety; ani 90210 v tomto ohledu nezklamalo. Moc se mi líbilo, že se sem tam objevila nějaká hostující hvězda, většinou hudebníci, seriál se s nimi uměl skvěle sehrát, připadala jsem si jako na koncertech :-) Taky Ade byla moc dobrá zpěvačka, líbilo se mi, že jí scenáristé vepisovali do příběhu i písničky. Celkově vizuální styl seriálu je perfektní, jako bych koukala na můj osobní americký sen. Komu by se nelíbilo žít v Los Angeles v bohatství, válet se na pláži nebo u bazénu v luxusním domě, chodit na letní koncerty, na jarní prázdniny odjíždět do Cabo a utrácet tisíce dolarů za boty a oblečení? O takovém životu si můžu nechat jen zdát, proto jsem ráda, že jsem mohla alespoň prostřednictvím 92010 na chvíli zapadnout mezi americkou mladou smetánku :-)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Do you believe in magic?
Desáté království je takový předskokan k OUAT. Člověk by řekl, že je to vlastně téměř totožné. V obou jsou dva světy - pohádkový a moderní, v obou se střetávají postavy z toho i toho světa. Přesto jde o trošku jinou věc, a není to odlišeno pouze rozdílnou dobou vzniku.
Rok 2000, kdy se minisérie vysílala, je na celém díle hodně znát. Nevím, zda to bylo přímo účelem tvůrců, ale speciální efekty působily neskutečně uměle, jasně šlo vidět, že jde o kreslené/animované rekvizity, které se podle mého názoru k příběhu vůbec nehodily. Hlavně si to myslím proto, že někdy nebyly až tak do očí bijící, občas splývaly s okolím poměrně dobře, ale jindy se to prostě nedalo vydržet, oči bolely.
Nicméně pohádka je to pěkná. Celou dobu čekáte, až hrdinka, která je samozřejmě novodobou Sněhurkou/Popelkou/další pohádkovou hodnou a nevinnou holčičkou, konečně najde zalíbení v princi Krasoňovi, až nakonec s velkým překvapením zjistíte, že si vybere "bad boye" :D To mě potěšilo asi nejvíc, takové to stírání konvencí. Stejně tak u twistu s matkou Veroniky to nedopadne happyendem, jak byste u klasické pohádky čekali. Překvapení se mi nedostává u seriálů moc často, takže u 15 let starého seriálu si jich kor vážím.
Obsazení je příjemné. Spoustu lidí znám z jejich novějších rolí, hlavně Scott Cohen v roli Vlka nesmírně potěšil, byl perfektní. I princi jsem věřila jeho psí původ, i když možná to bylo tím, že jsem se do příběhu naprosto ponořila a moc nepřemýšlela nad logikou či jejím dostatkem. Přece jen je to pohádka, zvlášť u tohoto žánru může jít veškerá logika stranou (např. co se stalo s tím, že měl Tonda proměnit ve zlato, na co sáhnul? Nějak rychle to odeznělo...).
Paradoxně mi nesedl první dvoudíl. Měl nastolit atmosféru pro rozvíjející se příběh, ale spíše mě odradil a uspal, trvalo asi pět dní, než jsem se odhodlala pustit si další epizody. Možná je to i tím, že jsme se na ně s mužem dokoukávali ve vlaku, ne doma v klidu, ale po tom slabším úvodu se to pěkně rozjelo a děj šlapal jako natáhnuté hodinky, takže fajn.
Celkově nejde o nic světoborného, ale jako zkrácení volné chvíle o svátcích nebo během čekání na nový díl OUAT jde pro fanoušky pohádek určitě o minisérii, která by neměla na jejich watchlistu chybět.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Nothing is sacred.
Minisérie obecně moc nevyhledávám, ale Pilíře rozhodně stojí za to udělat výjimku. Knihu jsem nečetla, ačkoliv mě do ní muž dost nutil, takže jsem k seriálu přistupovala bez sebemenší znalosti tématu a obsahu. Nakonec jsem byla příjemně překvapená.
Výhodou minisérií je to, že mají uzavřený děj. Nehrozí, že by vám seriál utli v půlce stále se rozvíjejícího a někam směřujícího příběhu. To je rozhodně velké plus, protože sledujete s tím, že vás zajímá, jak to celé dopadne, a máte tu jistotu, že to zcela určitě nějak uzavřeně skončí. Pilíře v sobě skrývají typické žánrové prvky, které přísluší historickému seriálu. Nechybí církev, intriky, víra, chudoba, dřina, naděje a láska. Přitom je to vlastně taková pohádka. Víte, že zlo bude poraženo, jen nevíte jak a kdo se ho dožije.
Vyvražďovačka postav je to slušná. Sotva si na někoho zvyknete, už je po něm. Na můj vkus se tu postav objevovalo docela dost, trvalo mi asi dva díly, než jsem si zvykla, kdo je kdo, někteří si byli docela podobní. Mým oblíbencem se stal Jack, a to jsem na začátku opravdu netušila, jaký v celém příběhu bude mít tento nenápadný zrzek význam. Tom Stavitel byl taky dobrý (a jak jsem se mlátila do hlavy, že jsem v něm nepoznala záporáka z Příběhu rytíře!). Celkově mi postavy lezly na nervy jen minimálně, což je velké plus. I když jsem jim taky párkrát od srdce vynadala, někdy prostě lidské chování, především chování postav v seriálech, opravdu nechápu :-)
Není divu, že je minisérie ceněna diváky i kritiky. Nejen herci a příběh zde stojí za to. Líbilo se mi vykreslení doby, kostýmy i kamera. Doprovodná hudba není nikterak ohlušující, ale příjemně doplňuje atmosféru a odehrávající se příběh.
Na závěr bych chtěla říct, jak jsem ráda, že jsem nežila v té době. Nedokážu si představit, že bych trávila desítky let podobnou činností, kterou vykonávaly postavy zde. Víc než u čehokoliv jiného jsem si díky Pilířům uvědomila, jak jsem vděčná za svůj život v moderní době a za veškerou technologii, která nás obklopuje. Pak je ta možnost vrátit se virtuálně do doby o několik set let dříve. Když seriál navíc dokáže atmosféru přenést zpoza kamery k divákovi, je to další stupeň zážitku, a to ani nemusíte být největším fanouškem historických příběhů.
78 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
At the edge of the universe lies a gateway to adventure.
Hvězdná brána je u nás fenomén, který nemůže chybět ve watchlistu žádného pravého seriálového fanouška. Je zvláštní, že tento seriál se stále těší popularitě v našich končinách, ale jeho cesta v USA nebyla zdaleka tak růžová. Docela mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že byl po páté sérii zrušen, pak ho převzala jiná stanice a hrozilo zrušení s nasazením spin-offu Atlantidy, ratingy klesaly a oznámení o zrušení přišlo až po odvysílání 200. epizody.
U nás je Stargate něco úplně jiného. Televize ji opakují pořád dokola, fanoušci se stále se stejným nadšením dívají na epizody pořád dokola. Z počátku jsem si nebyla jistá, jak 10 sérií zvládnu, přece jen sci-fi není úplně můj šálek kávy. Nakonec jsem ale byla velmi příjemně překvapená.
K seriálu jsem přistupovala odevzdaně. Byla jsem rozhodnutá nedívat se kriticky na technickou stránku věci. Dnes už jsou speciální efekty a možnosti televize přece jen někde jinde, než jak tomu bylo před 17 lety, kdy seriál začínal. Jakmile jsem si to uvědomila a navykla si na ten styl herectví ze seriálů z 90. let, začala jsem se vézt na vlně SG1.
Seriál mě bavil od začátku do konce. Mnozí říkají, že postupem času upadal a mohl skončit někde po šesté nebo sedmé sérii. Podobně jako u Smallville jsem ale i tady ráda, že jsme se deseti řad dočkali. Líbily se mi první série, kdy se lidé ze Země seznamují s jinými planetami, jinými kulturami a technologiemi. Ovšem nejvíce jsem si dějovou linku užívala u deváté série, kdy se představili Oriové a Převorové. Působilo to na mě magicky, byla jsem do toho zažraná, nešlo o neustálé střílečky a války, a přesto to byli velcí nepřátelé. Příběh byl moc poutavý a já byla v sedmém nebi :) V desáté sérii už se přešlo zpět k bojům, ale pořád jsem u toho byla jak přikovaná.
K hercům už asi nemá ani smysl se vyjadřovat. Původní čtverka je jedním z nejznámějších seriálových týmů vůbec, nedá se ani uvažovat, že by tyto postavy mohl ztvárnit kdokoliv jiný. Po odchodu Andersona ze seriálu jsem měla trošku obavy, jak se chytne jeho náhrada. Celou dobu jsem nesetřásla pocit, že Cam Mitchell je jen mladší kopií O'Neila, ať už vzhledem, tak i chováním a svým sarkastickým humorem. Na druhou stranu mi to ale ani moc nevadilo, rychle jsem si na něj zvykla. Příchod Valy byl skvělým ozvláštněním, její počátky v seriálu (spojení s Danielem) patří k mým nejoblíbenějším scénám. I na nového generála jsem si zvykla, i když Hammonda nedokázal nahradit nikdo (a rozhodně ne O'Neil).
Mytologie seriálu je neuvěřitelně propracovaná. Moc se mi líbilo, jak do sebe jednotlivé části příběhu zapadaly, jak se dějové linie vracely k příběhům, které započaly třeba dva roky zpátky. Koncepce čtyř nadřazených ras byla hodně zajímavá a jsem ráda, že s tímto pracovali tvůrci tak dlouho. Kdo by si byl pomyslel ve druhé řadě, že se Asgardi objeví i v závěrečné epizodě :)
Finálový díl byl zvládnutý na výbornou. Neměla jsem sebemenší tušení, jak by seriál mohl po deseti letech ve vysílání dopadnout, a tento konec podle mě nemohl být lepší. Dokázal ve mně vyvolat celou škálu emocí, od smíchu přes radost až po smutek a zoufalství. Jediná věc, která mi přišla trošku zvláštní, jak na konci mohl Teal'c po všech těch desítkách let v lodi zůstat s týmem a vydat se na další misi. Člověk by řekl, že když už je konečně svobodný, dá si od nich pořádně dlouhý odpočinek.
Jsem ráda, že jsem se do toho desetisériového maratonu pustila. Stargate je ikonickým zástupcem svého žánru, který přispěl k formování současné televizní tvorby. A když to všechno pomineme... tak je to prostě neskutečná závislost vzbuzující bžunda! :)
92 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 12 lidí
Work can be such a production.
Tolik věcí, co se o 30 Rock dá říct! První tři série jsem viděla někdy kolem roku 2009, ovšem seriál mě v té době moc nezaujal, proto jsem nebyla úplně natěšená na druhé kolo, navíc více jak dvojnásobně dlouhé. Jak už to tak se mnou bývá, opět jsem byla příjemně překvapená. 30 Rock je pro seriálového fanouška doslova zlatou žílou.
30 Rock pochází z dílny Tiny Fey a dalších lidí, kteří se jž dříve proslavili skečovou show Saturday Night Live. Musím uznat, že tenhle fakt je jedinou věcí, která pro mě seriál trošku sráží, i když si to přiznávám nerada, protože na něm vlastně není nic moc, co by se mi nelíbilo, jde jen o nepříjemný pocit. SNL jsem kdysi zkoušela, ovšem vůbec mě to neoslovilo, nejsem na ty extrémně parodické skeče, které si zakládají na extravagantnosti a trapnosti. Proto mě neuchvátilo, že 30 Rock tvoří asi půlka lidí jen ze SNL. Jakkoliv je to ale nepříjemné, pravdou je, že seriál báječně funguje, a to včetně častého hostování herců ze SNL.
Když jsem u hostování, musím pochválit celkové složení hvězdných hostů. Seriál se částečně proslavil také svou schopností přilákat slavné tváře, které se nebojí ze sebe udělat debily, ať už vystupují jako smyšlená postava, nebo jako nereálná verze sebe sama. Všichni do jednoho byli naprosto geniální, ovšem absolutní vrchol byla parodie na Lifetime biografické dojemné filmy, kde verzi Jacka Donaghyho, kterého ve skutečnosti hraje Alec Baldwin, hrál jeho brácha William Baldwin. Dlouho jsem neviděla takový um na vytváření absurdních rolí pro známé tváře, a myslím, že ani dlouho neuvidím.
Seriál je geniálně vtipný. Občas balancuje na hranici nevkusu, většina vtipu ve všech 138 epizodách vychází z chytrého skrytého narážkového humoru. Parodie a skryté narážky jsou hnací silou, která seriál staví na zcela novou úroveň. Pro fanoušky, kteří se orientují ve světě seriálů, je to nebe na zemi. Najdete tu opravdu všechno, od parodií na CBS kriminálky, na Gossip Girl, Batmana, již výše zmíněné Lifetime filmy, vše tak elegantně, ovšem zároveň to perfektně zapadá do příběhu. To ale nemá nic na to, jak si 30 Rock dokáže dělat srandu ze své domovské stanice NBC. Šéfům se rozhodně muselo líbit, jak seriál sklízí jednu Emmy za druhým Glóbem, protože netuším, kdo je natolik tolerantní, že dovolí sedm let sebezesměšňování. Pravidelně se objevovaly hlášky ve stylu "Jsme na NBC, absolutním ratingovém dnu komerčních televizí" nebo "Ne, NBC opravdu není kabelovka" (taktéž narážka na nízkou sledovanost, nebo třeba veřejné zesměšnění dlouholeté neúspěšnosti čtvrtečních komediálních večerů.
Tolik textu, a to jsem se pořád nedostala k postavám. Pro Kennetha nemohl být zvolený lepší představitel! Jeho creepy osobnost se strašidelným úsměvem by perfektně zapadl do nadcházející Freak Show sekvence American Horror Story. Naprosto originální a neohraná sitcomová postava, což se jen tak nevidí. Každé slovo, co mu vypadlo z pusy, byla perla na druhou. Chápu, že Baldwin a Fey dostávali za svoje výkony každoroční nominace, ale myslím, že Jack McBrayer měl být na seznamu nominovaných spolu s nimi, přitom dostal pouze jednu nominaci na Emmy. Beru za nutnost jeho výkon vyzdvihnout, přesto tím ale rozhodně nemyslím, že druzí dva zmínění by byli nominovaní neprávem. Jack Donaghy je pro mě komerční verzí kabelovkového Ariho Golda z Entourage, mé nejoblíbenější seriálové postavy vůbec. Geniální postava, která dokáže přechytračit skoro všechny, a pokud se náhodou najde někdo lepší, přesvědčí ho svou schopností argumentace... to vše ve vždy padnoucím obleku. Kam se na 30 Rock hrabou vidlácké sitcomy o nedospělých třicetiletých chlapech, kteří prolenoší život s pivem na gauči. Úplně jiný vesmír...
Finále bylo perfektní. Vždycky kvalitu posuzuju podle toho, jestli mě dokáže dostat - jestli u něj spotřebuju krabici kapesníčků, nebo jestli mě nechá chladnou. 30 Rock nezklamal. Poslední díl byl dojemný a rozhodně ze života. Takhle nějak si představuju, že to vypadá u opravdových seriálových konců. Nikdo si nechce přiznat, že je to opravdu poslední show, že to končí, lidé se bojí o to, zda seženou po tolika letech jinou práci, a hlavně se ukáže, že vztahy vytvořené za uplynulé roky nejsou žádnou přetvářkou. Nádherné zakončení jedinečného seriálu, který by neměl utéct žádnému pořádnému seriálovému fanouškovi.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
He knew no limits.
Po půl roce jsem se vrátila k History Channelu, po půl roce jsem se vrátila k minisériím. Po průměrném výsledku Bonnie & Clyde jsem k Houdinimu přistupovala s jistou rezervou. Výsledek neskutečně mile překvapil.
Příběh o tomto iluzionistovi znám opravdu jen hrubě, vlastně kromě toho slavného skleněného kvádru naplněného vodou jsem nic jiného ani netušila, proto celý příběh byl pro mě překvapující, dokonce jsem ani netušila, jak to celé skončí (i když samozřejmě bylo jasné, že smrt je tím očividně se nabízejícím vyústěním). Některé části děje mi připadali trošku slabší; jako příklad bych uvedla např. setkávání s tajnými agenty nebo několik flashbacků do dětství hrdiny; ale ve výsledku si oba díly v celkové délce kolem 150 minut dokázali udržet divákovu pozornost.
Právě ve kvalitě děje vidím velké zlepšení oproti Bonnie & Clyde. Minisérie, kor ty dvoudílné, si často nedokážou s úctou poradit s rozložením prostoru - některé méně důležité scény jsou roztaženy na přehnaně dlouhém úseku na úkor těch záživnějších, a to jen proto, že jsou dle tvůrců zásadnější. U Houdiniho to neplatí, vše je zde rozprostřeno přesně jak má, hlavní dějovou linku střídají flashbacky a objeví se i flashfarward, který v dané situaci dává smysl a dokáže navnadit na následující minuty.
Herectví jde s kvalitním scénářem ruku v ruce. To však není překvapivá informace, když zvážíme, že Adrien Brody je držitelem Oscara. Brody minisérii jednoznačně táhne, ale jeho dva kolegové (manželka a spolupracovník) nezůstávají pozadu. Ačkoliv ani jeden z herců není extra sympatický, nepůsobí nevhodným dojmem, ba právě naopak se do svých rolí velmi hodí. Jen mě maličko udivilo, že v průběhu let vypadala paní Houdini čím dál tím hezčí a mladší, tedy kromě posledních Houdiniho dnů, kdy už jí vizážisté obdařili lehkými šedinami a kruhy pod očima.
Kostýmy a celkově retro prostředí z konce 19. a počátku 20. století jsou nádherně zpracované. Člověk je alespoň na pár desítek minut odvlečen od povinností všedních dnů a vtažen do světa, kterému vládly více či méně povedené triky, kde nebyla televize, a kde touha po úspěchu byla tou hlavní složkou, která ho mohla zaručit. V té době se lidé nebáli odměnit na ulici malého kluka, který jim předvedl pěkné jednoduché kouzlo. V dnešní době by si lidé mohli na náměstí useknout hlavu a kolemjdoucí by se ani neohlédli...
Houdini je světlým místem v moři minisérií. Délka příběhu je vhodně zvolená, děj není natažený, herci jsou bravurní a dozvíte se i tajemství, které skrývají působivé triky.
89 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
The truth can be a killer.
Další nešťastná volba pro ABC Family. Seriál se snaží jet v zaběhnutých kolejích stanice, přesto se mu nedaří doručit tak kvalitní podívanou, jakou předvádí ostatní dramata. Potenciál tu přitom byl obrovský.
Twisted se točí okolo tří středoškoláků. Jeden z nich byl před pěti lety poslán do nápravného zařízení pro mladistvé za vraždu své tety. Teď se vrací na střední, kde se samozřejmě ihned stane vyvrhelem a obětí narážek svých spolužáků. Příběh se dále zamotává, z viny se stává nevina a do toho se přidávají další záhadné vraždy.
Příběh zní zajímavě. Sociální svědectví o tom, co s člověkem dokáže udělat jediná událost, jediný omyl. Vaše činy si berete na svědomí a zůstanou s vámi po celý život, ať už vaše úmysly byly jakékoliv. Reakce spolužáků na střední škole mi přišla hodně věrohodná, především mladí lidé jsou zákeřní a svůj strach mnohdy skrývají za šikanováním. Po pár epizodách mě to ale začalo vytáčet. Tisíckrát za díl ho někdo oslovil přezdívkou "Socio", všichni ho jen uráželi a celkově se příběh nikam nevyvíjel.
Líbila se mi i druhá vražda, ta záhada, postupné odhalování, kdo byl skutečným vrahem. V druhé půlce série se ale příběh ubíral jiným směrem, scenáristé z Dannyho udělali prázdnou schránku, naprosto nesympatického a protivného kluka. Twistů a zvratů přibývalo, až jich najednou bylo přes míru. Vývoj Charlieho byl zajímavým přínosem pro děj a přinesl nutnou dávku nového napětí a skoro až thrilleru, čímž se dostávám opět na začátek, jelikož to je přesně styl této stanice a přesně to, co mám na seriálech od ní ráda.
Až na to stagnování v první polovině řady ve školní dějové lince tedy byl příběh pro mě zajímavý. Mnohem horší pocit mám ze samotného obsazení seriálu. Představitel hlavního hrdiny mi byl neskutečně nesympatický, ať už vzhledově, tak osobnostně (hlavně v druhé půlce řady). O nic lepší pocit jsem neměla ani z Jo nebo Lacey. Myslím, že to byl trošku nešťastný výběr herců, u hlavního hrdiny určitě, na Jo jsme si nakonec zvykla, v druhé půlce byla lepší, ale třeba Lacey hlavně na fotkách vypadá o dvacet let starší, než jsem začala sledovat, říkala jsem si, co to tam je za ženskou, jestli adoptivní matka nebo kdo :)
U odhalení velké konspirace v posledním díle jsem se musela pousmát. To je přesně to geniální, jak se vše rozplétá a tajemství vyplouvají na povrch, a jak vše vygraduje ve finále a konečně příběh začne dávat smysl. Skvělé finále, které volá po pokračování, vysvětlení, vyústění... Škoda, že se toho nikdy nedočkáme.
Jako seriál na odreagování pro náctileté je Twisted asi dobrá volba. Ukončení po první sérii však znamená další z řady finálových cliffhangerů, což asi mnoho z vás odradí. Pokud nejste fanoušky nedořešených dějových linek, raději toto drama ani nezkoušejte, nebo si přiděláte vrásky.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Leader. Dreamer. Revolutionary. Pirate.
Tento seriál byl od začátku ztracený. Už to, že se jeho premiéra posouvala dál a dál znamenalo, že se nedočká dlouhého trvání. Krom toho, čím více se posouvala, tím menší jsem na tento seriál měla chuť.
Celkový dojem byl ve výsledku ještě horší než očekávání. Čekala jsem, že seriál v čele s předním hollywoodským filmovým hercem bude na jisté úrovni. Herectví tomu odpovídá, to je pravda. Bohužel samotný příběh silně pokulhává.
Herci jsou bravurní do jednoho. Skvěle se jim podařilo vystihnout esenci doby, věřila jsem jim bez problémů. Samozřejmě John Malkovich musí být ze seznamu vyčleněn jako veteránské eso, které dokáže doručit kvalitní podívanou. I když přiznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem si na jeho osobitý styl zvykla. Zde se výsledek vůbec neztotožnil s mým očekáváním, proto první epizody byly pro mě velmi rozpačité. Jakmile jsem si ovšem zvykla na lehce flegmoušský styl Černovouse, užívala jsem si jeho hereckou krasojízdu. Další poznámka se netýká hereckého výkonu, spíše osobního dojmu. Představitel Lowa mi vzhledově ani charakterově vůbec nesedl, celou dobu mi bylo velmi nepříjemné na něj koukat. Přistihla jsem se, že u seriálu dělám miliardu dalších věcí. To však nebyl zdaleka důsledek pouze jednoho herce.
Základním kamenem úrazu je zde příběh. Legendy o Černovousovi patří mezi přední pirátské příběhy. Kdo čeká spoustu akce na moři, ten bude odcházet zklamaný. Příběh se primárně odehrává na ostrově, kde se Černovous ukrývá. Je zde poměrně početné městečko anglických vyvrhelů, které se jamajští Angličané snaží objevit a zlikvidovat. Aby příběh nebyl jen tak obyčejný, je do něj zapletena mírně strašidelná linka, kdy se pirátovi zjevuje duch jeho zemřelé ženy, která se později ukáže být velmi živá v zajetí Angličanů. Hlavních postav je zde celá hromada, přesto jen málo dějových linií je dost zajímavých na to, aby u nich člověk udržel pozornost. V tomto ohledu musím vyzdvihnout Nennu, statečnou bojovnici, ze které se vyklube hrdla podřezávající lesbička a zlodějka. Její příběh byl pro mě dostatečně zajímavý, zbytek v čele s Lowem a Kate, ale i komodorem šel kompletně mimo mě. Duchařská Antoinette byla zajímavá jen do chvíle, než se ukázalo, že je naživu, pak ztratila veškeré kouzlo.
Poslední díl byl jako paprsek zářivého světla. Velká bitva, spousta překvapivých smrtí, pár strašidelných okamžiků. V kostce se dá říct, že si epizoda udržela mou pozornost po celou dobu. Zajímavé až do poslední scény, která není úplně překvapující, přesto se u ní člověk musí pousmát.
Crossbones není zdaleka nejlepším seriálem, vady převažují nad klady. Pokud jste však fanoušky tohoto žánru, určitě se seriálem prokoušete a možná vás i chytne.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Suck on this.
Hodně výstřední seriál. True Blood byl fenoménem celých sedm let, co se vysílal, a myslím, že zaslouženě. Už jsem kdysi psala, že HBO dramata umí, jen komedie mi od této stanice nesedí, a True Blood toto stanovisko opět potvrdil.
Kvalita jednotlivých sérií poměrně kolísá. První řada, kde se seznamujeme s prostředím, postavami a celým konceptem je perfektní. Všechny postavy jsou příjemné a kvalitně herecky ztvárněné. Problém byl ten, že z nějakého záhadného důvodu začal seriál v půlce první řady šokovat a cítil nutnost stále dokola a dokola se překonávat. Tím pádem z původního konceptu téměř nic nezbylo, kvalitní a zajímavý příběh vystřídaly kolikrát absurdní příběhy a vyhrocené dějové linky, u kterých fanoušci spíše kroutili nevěřícně hlavou, než aby se do děje ponořili a nechali se opíjet flaškou Tru Blood. Dle mého byla pátá řada s náboženským fanatikem Billem nejhlubší dno, další dva roky se seriál vyhrabával zpátky nahoru.
Poslední série byla vytvořena pro fanoušky, tvůrci se snažili o návrat ke kořenům. Nevím, do jaké míry jim to vyšlo, každopádně určité znaky shodné se začátkem seriálu by se najít daly. Přes to všechno si obyvatelé Bon Temps za sedm let prošli mnohým a jsem ráda, že šel vidět jejich vývoj, i když ne vždy se mi líbil. Poslední dvě tři sezóny už jsem tolik nesympatizovala se Sookie, přišla mi moc smutná a temná, kolikrát jsem si říkala, kde je ta optimistická a energická holka, se kterou jsme se poprvé setkali, která rozdávala úsměvy na všechny strany. Chápu ale, že po tom, čím si prošla, jí nebylo pořád do smíchu.
True Blood má spoustu znaků, které seriál dělají jedinečným. Mým osobním favoritem je přítomnost Ginger, která pracuje s Ericem a Pam ve Fangtasii. Kdykoliv se objeví, ječí hrůzou. V prvních řadách mi přišla šíleně otravná, jakmile jsem si ale všimla, že ji tam tvůrci dávají sarkasticky naschvál, začala jsem si ji neskutečně užívat. Její sex scéna s Ericem v předposlední epizodě mě smíchy dostala do kolen :) Nejvíce si však mou přízeň získala Pam. Upírka, která mi v první řadě spíše překážela, se postupně stala mou oblíbenou postavou. Její neskutečně sprosté hlášky, nezájem o ostatní a oddaná věrnost až láska k Ericovi u mě posouvají celý seriál o pár stupínků výš.
Smrtem v seriálu je věnovaný celý fotočlánek, a to právem. True Blood má ty nejoriginálnější vyvražďovačky, jaké jsem kdy viděla. Ani mi nevadily ty litry krve, které stříkaly všemi směry. Během sledování jsem si říkala, jak to měla Buffy jednoduché, když upíra probodla kolíkem a zbyl z něj jen prach. Tady byli upíři kolikrát zákeřnější a když už je někdo laskavě zabil, musel po nich týden uklízet ten hnusný krvavý lepkavý sliz, který po nich zbyl. Jsem ráda, že u nás upíři nejsou :D
Finále seriálu mi přišlo skvělé. Líbil se mi konec všech postav i to, že všechny dějové linky byly uzavřené a na všechny čekal víceméně šťastný konec. Smrt hlavní postavy na konci byla smutná a přesto dojemná a pasující, závěrečná hostina pak nádhernou tečkou a symbolem toho, co Bon Temps je - jedna velká podporující se rodina. O Ericovi a Pam nemá cenu ani mluvit, vše se vrátilo do starých kolejí, a tak to má být.
True Blood nebyl dokonalý seriál, ale rozhodně se řadí mezi ty nejzábavnější, nejodvážnější a hlavně nezapomenutelné. #truetotheend, motherfuckers!
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Unlike any doctor you've ever met.
Zajímavý seriál, u kterého jsem si vystřídala všechny možné pocity. Naštěstí pro mě šly od těch nejhorších k těm lepším. I tak ale není Black Box ničím extra. V podstatě ani nikdo nevěděl, že se tento seriál vysílal.
První epizoda byla kritická. Většinou jde o zlatý hřeb, na kterém se scenáristé nejvíce vyřádí a ukážou všechny triky v rukávu. Částečně to vlastně platilo i zde. Pilot byl neskutečně přeplácaný. Zmatený příběh, který se neustále navaloval, málo času na seznámení se s postavami, šílené pohyby kamery a přehnané soustředění na hlavní představitelku. Tento díl jsem musela opravdu přelouskávat. V podobném duchu se neslo ještě prvních pár dílů, potom se však situace začala měnit. Paradoxně se seriál začal zlepšovat tím, že se stahoval do průměru, stával se z něj obyčejný lékařský seriál. Hrdinčiny problémy vystřídali v popředí pacienti a jejich mnohdy zajímavé problémy. Trošku mi to připomnělo House, který taky hledal, co je s pacienty, kteří mají mnohdy bizarní problomy, v nepořádku.
Samostatnou kapitolou je představitelka hlavní role. Herečku jsem dosud nikde jinde neviděla, tohle pro mě byla první zkušenost s ní. Bohužel jsem měla osobní problém v tom, že mi byla šíleně nesympatická. Tentokrát však ne povahou, ale vzhledem. Povahově byla moc příjemná a hodná, tedy pokud zrovna nevysadila prášky. Takovou doktorku, která vše ochotně vysvětlí a neztrácí trpělivost, bych si přála, kdyby se nedej bože něco stalo. Ovšem její fyzická stránka nebyla nic moc. Herečka má hodně nepříjemné oči a napnuté úzké rty a ani sestřih vlasů jí nesluší.
U děje jsem se často musela smát. Znáte takové ty seriály, které mají v některých epizodách vytvořenou parodii na lékařské soap opery? Přesně tak mi tento seriál připadal. Utahaná hudba vysokých tónů, dramatické pohledy, milostný trojúhelník... Kroutila jsem hlavou u dosti scén, nejvíc mě ale dostal díl, kdy byl doktor postřelený a o hodinu později už stál na nohou a operoval mozek člověku, který ho postřelil. Jasně, potil se u toho, ale ani tak to moc nepřidalo na autentičnosti...
Black Box není nejlepší lékařský seriál, není ani vyčnívající lékařský seriál. Jediným pozitivem je, že se úroveň zvedla z podprůměru k průměru s přibývajícími epizodami. To je ale zatraceně málo k tomu, aby to stálo za sledování.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé