Seriálem kolem světa: 7 zastávek na Balkáně

Těžko začít jinak než říct, že Pod Prikritie (anglicky Undercover) je nejlepší bulharský seriál. Od první série měl silnou sledovanost a kritici si ho nemohli vynachválit. V roce 2012 získal 5 nominací na cenu Golden Nymph během televizního festivalu v Monte Carlu. Seriál si vypracoval slušnou reputaci a v roce 2014 ho do své nabídky zařadil i Netflix. Na druhou stranu v Bulharsku sklízel i kritiku, hlavně kvůli zobrazení násilí, sexu a užívání drog. Takže pokud máte chuť na drsné a kvalitní drama z mafiánského prostředí, Pod Prikritie by mohlo být něco pro vás.

(D)evil´s Throat je seriálom síce nie nejako inovatívnym, s nezvyčajným námetom, no aj tak celkom zaujímavým. Pri jeho pozeraní by ste si vedeli odškrtnúť viacero políčok s vecami typickými pre kriminálky. Máme tu: 1. napätie, miestami mysteriózna atmosféra; 2. drsná detektívka s ťažkou minulosťou; 3. rodinné problémy; 4. a nemôže chýbať ani linka s politikou. Toto všetko prekvapivo spolu nepôsobí zle. No nájdu sa aj slabé body. Zápletka je od polovice až moc naťahovaná a aj keď sú jednotlivé zvraty pútavé, celé by to išlo o pár častí určite skrátiť. Ako pri iných seriáloch, ani tu nechýbajú vedľajšie linky a pri tých platí to isté, niektoré sú ozaj dobré, bez iných by sa seriál určite zaobišiel. No aj napriek tým pár slabším stránkam seriál za pozretie stojí. Nie je síce nejakým nadpriemerom na poli kriminálok, ale predstavuje lepší priemer. Určite neurazí.

Velice sebevědomý projekt ala severské krimi, který má ale jeden zásadní problém. Je tu strašně moc dílů a děj je neskutečně natahovaný výplňovými věcmi. Ano, je fajn znát všechno okolo, ale tady je to prostě vysloveně jen proto, abychom vytěžili ze seriálu co nejvíc a mohlo vzniknout aspoň 12 dílů. Zkrátit to tak na polovinu, dostal by seriál nejspíš o deset procent víc. Případ je tu zajímavý, je tu notná dávka kontroverze, s tělem odnikud, které má vyměněné oči a podobně. Cílíme i do více temných a zvrácených vod, ale jak je to moc roztahané, začíná to velice brzy působit nudně a lacině. Každopádně prostředí je hezké, pojetí je zase něčím jiným a rozhodně v záplavě britské, americké a lokální tvorby je to něco svěžího.

V malebné krajině středních Rodop je nalezeno zohavené tělo policisty ve výslužbě. Díky absenci stop v jeho okolí se zdá, že snad musel spadnout z oblohy. Případu se ujímá Filip Chanov, syn oblastního prokurátora, a jeho tým ze Smoljanu. Převaděčské aktivity zavražděného sem přivedou i cílevědomou reportérku, ze které se vyklube Mia Yazova, zaměstnankyně Státní agentury pro národní bezpečnost. Ďáblovo hrdlo není jen turisticky atraktivní jeskyní, ale i bulharským dvanáctidílným krimi seriálem odehrávajícím se na hranicích Bulharska s Řeckem. Trochu jsem se obávala, že po slibném začátku budou následovat natahované díly. Má obava se ukázala jako lichá, protože zápletka má co nabídnout a udržela mě napnutou až do konce. Děj se nevleče a dobře zvolená hudba to podtrhuje. Postavy nejsou ploché a mají své opodstatnění v příběhu. Na herce si nemohu stěžovat. Zkrátka technicky dobře zvládnuté. Krása přírody kontrastuje s brutalitou lidských činů. Vztahy jsou zde alfou a omegou. Filipovi, který je ve vleku svého ambiciózního otce, a Mie, která si i vlivem tragické události neví rady ve vztahu se svojí dcerou, změní tento případ život. Budou si muset sáhnout až na dno, aby odhalili, kdo a co stálo za smrtí několika lidí. Ďáblovo hrdlo není nic ohromujícího, ale rozhodně je to slušný evropský počin.

Tento seriál se pro mě stal velmi milým překvapením. Děj je promyšlený, smysluplný od začátku do konce, takže na konci prostě jenom sedíte a přemýšlíte o tom, jak geniální věc jste viděli. Šest dílů uteče příjemně rychle a všechno neustále překvapuje. Abych úplně neprozrazoval, jen řeknu, že jsou tu skutečně nečekané zvraty, které vás kompletně rozbijí (hlavně pak pátý díl je skutečná bomba). Jednotlivé postavy mají zajímavý příběh samy o sobě, ale když se začne rozvíjet jejich propletení, které ale naštěstí nestojí na začátku příběhu, je to ještě zajímavější. Pokud chcete vidět jedinečnou chuťovku vystavěnou na lžích, nečekaném přátelství a zkaženosti města, kterou zvládnete najednou, běžte do toho. A malé plus navíc, Chorvatsko na tom není vůbec poznat (ne že by na této zemi bylo něco špatného).

Uspjeh je první chorvatský seriál, kde se na produkci podílela velká mezinárodní stanice a v tomto případě šlo o HBO. Je to krimi zasazené do hlavního města Záhřeb a díky čtyřem hlavním postavám má divák šanci prozkoumat tamní společnost z různých úhlů. Mezinárodní kritika si seriál docela chválí a popisuje ho jako balkánský příspěvek k žánru severských detektivek. Pokud je to něco pro vás, tak nezbývá než doporučit. Seriál má jen šest epizod, takže rychle uteče.

Lud, zbunjen, normalan je populární a velmi oblíbený komediální seriál, který začal v Bosně vznikat už v roce 2007. Zároveň je jeden z prvních, který se dokázal prosadit i za hranicemi vlastní země. Po celém Balkánu si ho chválí pro trefné vyobrazení typických osobnostních rysů, které je možné v této oblasti najít. Takže pokud by vás něco takového zajímalo, seriál by měl být něco pro vás.

Senke nad Balkanom (Black Sun) ma priťahoval svojím názvom (naozaj neviem prečo) a zároveň som si vravela, že to bude nejaká patetická blbosť. Neverila som, že nejaká srbská produkcia bude dobrá, veď super sú britské a americké seriály :-) Ale nakoniec som prestala okolo seriálu krúžiť a začala pozerať. Dodnes, čo je už pár rokov, je to pre mňa jeden z NAJ seriálov. Skvelý námet, herci, hudba, výprava, jazyk a zobrazenie doby (okolo roku 1920), príbeh a jeho neskutočne pestré rozvíjanie ma donútili seriál doslova hltať. Proste ma to vcuclo. A čo sa v seriáli deje? Všetko, ale s mierou, dej je postupne budovaný, máme tu tajné sprisahania a spolky, pašerákov a revolucionárov, obyčajných ľudí, šľachtu, zbohatlíkov… A v tom všetkom životom (samozrejme) otlčeného policajta s kolegom nováčikom, ktorí sa snažia prísť na koreň pár vraždám. Tie sa nakoniec ukážu ako „drobnosť“ popri udalostiach, ktoré sa chystajú. Celý seriál je vizuálno-zvukovou hostinou so skvelou hudbou Magnificia (aj keď jeho iná tvorba je pre mňa trošku… divná :-))

Seriál Senke nad Balkanom je někdy nazýván srbskými Peaky Blinders, bývá také přirovnáván k německému seriálu Babylon Berlin. Zpočátku jsem měla obavy, jestli hodnocení fanoušků není přehnané, ale je pravdou, že jsem z „balkánské provenience“ naposledy viděla před dvaceti lety nějaké filmy Emira Kusturici. Děj seriálu je situován do doby mezi dvěma světovými válkami. Musím přiznat, že jsem jím byla velmi mile překvapena a nestydím se říct, že přímo nadšena. Za mě má všechno, co od tohoto žánru očekáváte – poutavý scénář a promyšlený děj. Okruh podezřelých se v mé soukromé tipovačce neustále rozšiřoval a zužoval (zejména násilnou smrtí potencionálních pachatelů) a tápala jsem stejně jako inspektoři, z nichž jeden je představitel staré školy, druhý dorazil do Bělehradu přímo ze Švýcarska, kde studoval kriminalistiku a forenzní vědy u Archibalda Reisse. Policisté, četníci i zločinci jsou často bývalí váleční veteráni, někdy dokonce i spolubojovníci, na kterých si války, jak balkánské, tak první světová, vybraly svou daň. Jsou frustrovaní, krutí, trpí bolestmi těla i duše, které se snaží zmírnit morfinem. Zbytky dojemné lidskosti však postřehnete nejen u nich, ale i u záporných postav, které si možná jako já dokonce oblíbíte. V Srbsku se z řad bigotní části společnosti na seriál snesla vlna kritiky pro údajné množství sexuálních scén, nahoty a konzumaci drog, které já osobně nepovažuji za prvoplánové, ale za součást poválečného uvolnění a euforie. Velkým plusem je z mého pohledu nenásilné zakomponování historických postav, ať již příslušníků tehdejšího panovnického rodu Karadjordjevičů, komunistů, kteří byli v té době v ilegalitě, ustašovců a špionů, z nichž mnozí se zapsali neblahým způsobem do dějin jako například Ante Pavelić. Atmosféra první řady seriálu je okořeněna přítomností ruských emigrantů, včetně kozáků, kteří se do Srbska po první světové válce a bolševické revoluci uchýlili. V druhé řadě již pociťujeme ledový závan nacismu, který do seriálu přináší jeho příznivci, členové Společnosti Thule. Seriál má nádhernou dobovou výpravu včetně kostýmů, odehrává se v historických sídlech, v mondénních bytech ověšených díly Tamary de Lempicka, ale také v proslulém, dnes již neexistujícím bělehradském slumu Jatagan Mala a na makedonském venkově známém jeho makovicovými poli a výrobou opia. Herec Dragan Bjelogrlić, který hraje jednu z hlavní rolí, se zároveň podílel na scénáři. Při jeho tvorbě strávil hodiny v archivech bývalých tajných služeb a velkou měrou tím přispěl k úspěchu seriálu. Seriál byl v době svého vzniku vlajkovou lodí RTS Srbija a byl obsazen nejlepšími, nejen srbskými, ale také chorvatskými, makedonskými a slovinskými herci. Všichni k úspěchu seriálu přispěli a žádná z rolí nebyl malá nebo zbytečná. To, že jsem téměř nikoho z herců neznala, bylo příjemnou změnou. Tvůrcem hudby k seriálu je slovinský excentrický zpěvák a hudebník Robert Pešut, který je daleko známější jako Magnifico. Jeho výběr byl opět trefou do černého. Seriál má doposud dvě řady, letos na podzim by se měla natáčet třetí.

Besa je seriál z iného súdka, výborne natočený, aj keď jeho tematika je spracovávaná v rôznych iných seriáloch a filmoch (hrdina musí „odčiniť“ krivdu, ktorú spáchal, prácou pre mafiu). Srbskí tvorcovia však aj toto klišé spracovali veľmi príťažlivo, bez zbytočnej sentimentality a pátosu. Opäť tu máme plnokrvné postavy a dej plný zvratov odohrávajúci sa tentokrát v súčasnosti. Balkán a albánska mafia, skorumpovaná polícia, pašovanie drog… a také „obyčajné“ veci ako láska k rodine a potreba chrániť ju. Ťaživá atmosféra, prepracovaná psychológia postáv, surovosť reality a naturálnosť niektorých scén nie sú pre každého, ale pre milovníkov tohto žánru je Besa seriálom, ktorý sa oplatí vidieť.

Hlavní hrdina, obyčejný Bělehraďan Uroš Perić, je účastníkem jím nezaviněné autonehody, při které zahyne dcera drogového bosse místní albánské mafie, Dardana Beriši. I když je Perić justicí shledán nevinným, otec dívky po něm žádá, aby svou vinu odčinil tím, že zavraždí pět lidí, tedy tolik, kolik je členů Perićovy nejužší rodiny. Nevybíravým způsobem Perićovi dokáže, že svá slova myslí vážně a donutí jej k souhlasu. Perić souhlas podmiňuje uzavřením besy – slibu, který je v albánské společnosti vymahatelný krví. Tím se dostává do hledáčku policie a zejména příslušníka Interpolu Petrita Koci a jeho srbské kolegyně. Kociho pohání nejen touha po spravedlnosti, ale i besa, že potrestá vraždu otce, policisty – etnického Albánce, spáchaná v rámci krevní msty příslušníkem Berišovy rodiny. Seriál má spád, a i když jsme svědky vražd, kterých se Perić na zadání dopouští (každou z nich vždy do nejmenšího detailu naplánuje), nudit se rozhodně nebudete, protože vedlejší dějové linky skrývají nejedno tajemství. Seriálu na zajímavosti přidává nahlédnutí do pravidel albánské společnosti, která ctí pro ni specifická pravidla od uzavírání dohodnutých sňatků po krevní mstu. Seriál však není její kritikou a ani přihříváním nacionalistické polívčičky, o čemž svědčí (pohlížejíc balkánskou optikou) hvězdné obsazení kosovskými a albánskými herci. Druhá série byla dokončena v roce 2020.

Za scénářem k tomuto seriálu, který je označován jako srbský noir, stojí významná srbská básnířka a dramatička Milena Marković, které se jejím básnickým perem podařilo popsat Bělehrad skutečně temně. Ani na tvářích hlavních hrdinů nezaznamenáte úsměv nebo jeho náznak, ale maximálně úsměšek. Přesto jsem napjatě očekávala každý další díl a v závěru seriálu jsem měla pocit, že mi všichni budou chybět jako poněkud zvláštní přátelé… Úvodní scéna nás zavede do roku 1996 do jakési hippie komunity, ve které žijí spolu s rodiči, promiskuitními narkomany, i děti. Scéna je podkreslena jedním z největších hitů své doby. Hudba je v seriálu důležitá a tvůrci měli s jejím výběrem opravdu šťastnou ruku. Kdo by však očekával gusle a tambury, bude zklamán. Dalším střihem se posuneme do současnosti a jsme svědky vyšetřování první brutální vraždy. Oběť pachatel téměř umělecky naaranžoval tak, aby nebylo pochyb o tom, že vražda má sexuální podtext. Nejinak je tomu u vražd, které následují. Na místě činu, na mole jednoho z bělehradských splavů, se setkáváme s trojicí hlavních hrdinů, které vyšetřování nechtěně a zpočátku nevítaně spojí v jeden tým. Jsme totiž na Balkáně a holka s ještě mokrým diplomem z policejní akademie mezi chlapy s minulostí fotbalových chuligánů a veteránů občanské války přece nepatří. Nicméně každý z členů týmu má pro vyšetřování svůj neoddiskutovatelný přínos, a pokud je třeba, vášně rázně utlumí šéf oddělení, který se stal policistou ještě v dobách Josipa Broze Tita a díky věku a zkušenostem si udržuje potřebný nadhled. Mezi potencionálně podezřelými se objevují přátelé a známí z nepříliš chvályhodné minulosti inspektora Nikoly Krsmanoviće, kterého mimo hrůz války formovalo dětství vysmívaného syna svobodné matky, prožité v partě na sídlišti Nový Bělehrad, i podivné a odpudivé figurky, kterým toužíte zakroutit krkem. Jsou okamžiky, kdy jste si spolu s členy týmu jisti, že pachatele máte, a další díl vás přesvědčí o opaku. Celou první řadou seriálu nás provází časové prostřihy, které nepůsobí rušivě a naopak, leccos vysvětlují, a ani po zhlédnutí celé první řady se neodvažuji říct, která doba je drsnější, zda minulost, nebo současnost.

Severské krimi v balkánskom podaní. Aj tak by sa dala charakterizovať Močvara (Bažina). Už prvá časť naláka svojou skoro až depresívnou atmosférou na sledovanie tých ďalších. Močvara sa na nič nehrá, nič neprikrášľuje, ukazuje surovú realitu so všetkým, čo k nej patrí. Ak sú prítomné aj nejaké tie klasické krimi klišé, tak nie sú až také výrazné a rušivé. Hlavný prípad sa vinie rôznymi smermi, niektoré zvraty sú viac prekvapivé, iné zase menej. Ak máte radi seriály tohto typu, tak siahnite aj po Močvare.