Slyšte, slyšte: Fringe (Hranice nemožného)

autor pořadu: J.J. Abrams

o čem to je: Seriál Fringe (v doslovném překladu Krajní meze) zkoumá fyzikální hranice mezi možným a zcela nemožným. Mezi hlavní hrdiny patří agentka FBI Olivia Dunham, která byla v dětství testována na speciální látku kortexifan. Olivie má skvělé deduktivní schopnosti, ale také v průběhu seriálu zjistí, že… Další postavou je “šílený” vědec Walter Bishop, který pracoval na vládních projektech většinou pro armádu, které nebyly vždy legální a dle etiky. Snažili se ve spolupráci s Williamem Bellem prolomovat fyzikální zákony tohoto světa. Trojici hlavních hrdinů uzavírá syn Waltera, Peter Bishop, který má na starosti překlad Walterových myšlenek pro normální lidi, ale také si rozumí s Olivií a je poměrně zručný s elektronikou. Tato trojice ve spolupráci s dalšími členy týmu vyšetřují záhady, které jsou pro dnešní svět zcela nemyslitelné.

rozbor hudby: Autorské duo Giacchino-Tilton je známé tím, že dokáže v divákovi vyvolat nespočet emocí jednou jedinou skladbou, která přitom nepůsobí nikterak násilně. To z hudby pro Fringe dělá ten pravý klenot, který by žádnému fanouškovi filmové a seriálové hudby neměl ujít. Zářným příkladem může být třeba skladba “Why Can’t Be Goo”, která ač zní velice tajemně a vytváří pocit napětí, deprese a strachu, dokáže se časem rozvinout v něco neuvěřitelně živého, co člověka připoutá do křesla a udrží ho v napětí smíšeném s trochou toho optimismu až do svého vygradovaného konce. Stejně tak je tomu v případě “The Dreamscape”. Leitmotivem je v celém soundtracku jistojistě právě napětí s místy až nenásilným lehce depresivním podtextem. Toho naše autorské duo dosáhlo absolutně geniálním použitím hlubokých oktáv piána, jako je patrno v případě “The Equation” nebo pomocí rychlých tahů smyčců v již zmíněném “Why Can’t Be Goo”, či naopak utahanými smyčci v ještě tajemnějším “The Dreamscape”, kde se autoři nechali inspirovat Williamsovými Čelistmi. To vše s doprovodem rytmických bicích a tympánů s občasným výskytem perkusí v podobě tamburíny či rolniček. Své kouzlo má i houslová balada “Master of the Universe”, která skvěle vykresluje napětí a akční scény, a tak trochu se svou razantností vymyká konceptu celkového díla. Úplně stejně je na tom další houslové dílo “Now That's Just Nicked Up”. Říkáte si, proč zrovna tajemno a deprese jsou leitmotivem? Proč to není něco živějšího? Původní koncept byl věřte, nebo ne, opravdu živější a energičtější. Jenže, jak už taky víme, finální slovo má režisér, a tomu se to nelíbilo. Nejen, že by vysekal ze soundtracku to, co se mu nelíbí, ale hudbu autorům kompletně vrátil k přepracování. Duo nakonec zvládlo prosadit jen ony dvě zmíněné houslové balady. Tento tah možná dokázal nakonec potěšit producenty a diváky, ale kritiky nikoliv.

Z dalších sérií zmiňme třeba “Newton's Last Mission” vycházející z houslových balad nebo třeba “Take It To The Tank” podkreslující tajemnou atmosféru třetí série.

Pod touto skvělou tajemnou atmosférickou hudbou jsou podepsána hlavně dvě jména, Michael Giacchino a Chris Tilton. Toto duo spolu tvoří už hezkou řádku let a stojí za řadou veleúspěšných projektů. Zajímavostí je, že většinu z nich tvoří hlavně díla z dílny J.J. Abramse. Většinou bývá zvykem, že se soundtrack z důvodu celistvosti a ucelenosti tvoří pod taktovkou jen jednoho autora. Zde je tomu ale jinak a mimo znělku, kterou složil sám J.J. Abrams, se na hudbě podíleli hned tři autoři. Byli to právě Michael Giacchino a Chris Tilton, kterým ještě do jisté míry asistoval Chad Seiter. Michael je považován za autora myšlenky, autora leitmotivu a skladatele hudby první poloviny první série, přičemž Chris to po něm převzal, jeho myšlenky rozpracoval a skládal hudbu ke zbytku seriálu. Co se týče ocenění, musíme se spokojit s tím, že je tato hudba výborná na poslech (k učení jako dělaná – nenásilnost, nevtíravost a úžasný stimul jednotlivých skladeb opravdu pomáhají), ale oceněními zrovna neoplývá. Ač byl seriál nominovaný na několik cen za úpravu zvuku, za hudbu samotnou nikoliv. To ale na její kráse nic neubírá.

V odkazu jsme pro vás připravili playlist první série, kde tvořilo duo se Seiterem pohromadě. Jak už víte, hudba pro další série nikdy nebývá zcela odlišná, a zde tomu není jinak. Chris Tilton většinu skladeb přejal, upravil a použil jako vzorný žák svého mentora.

tvůrci hudby: Michael Giacchino – (* 10. 10. 1967) – Další ze supernadaných skladatelů hudby pro seriály i filmy všech žánrových kategorií, od seriálu Lost přes Úžasňákovi či Vzhůru do oblak (za což vyhrál Oscara) až po Mission Impossible. Tento “dvorní” Abramsův skladatel má na svém kontě již nespočet hudebních cen a ocenění, nejen za hubu k filmům, ale též k počítačovým hrám.

Chris Tilton (* 9. 6. 1979) – Dá se říct, že kam se hne Giacchino, tam se hne Tilton. Řada projektů nese vždy tato dvě jména společně, obzvláště ty Abramsovy. Giachino je mu jakýmsi mentorem a sám Tilton sólově tvoří (zatím) jen velice stroze. Ze sólových projektů jmenujme hlavně počítačové hry ze série Assasin’s Creed nebo SimCity.

lukascoolarik: Původní soundtrack k seriálu Fringe bych zhodnotil jako nápaditý, místy energický a celkově poutavý. Nejvíce mě oslovily skladby Logan's Run a hlavně pak The Bishop Of Essex County. Obecně na mě působí zajímavým dojmem a skoro až nutí se na ten Fringe podívat.

Winnie 2.0: V podstatě mě stačilo slyšet první píseň ze soundtracku, tedy znělku. Líbila se mi už od počátku seriálu a až do posledního dílu se mi líbit nepřestala. Hlavně se mi v ní líbí zvuk připomínající rolničky, je to takové neobvyklé. Ostatní skladby nejsou špatné, ale tato to u mě vyhrává.

ševča: Možná je to způsobeno tím, že jsem seriál neviděla, nemám tím pádem na hudbu žádné citové vazby díky momentům, kdy se objevila, ale moc nadšená jsem nebyla. Jednotlivé skladby jsou si velmi podobné. Na jednu stranu je to dobře. Hudba se má vázat k určitému seriálu a okamžitě znít povědomě, když se ve scéně objeví. Mělo by jít hned poznat, že k sobě patří. V tomto případě však autor zašel trošku moc daleko. Nebýt odmlk na začátku a konci každé nahrávky, občas si ani nevšimnu, že jde o dvě různé skladby. Nemusel zrovna moc experimentovat a na jeden soundtrack naflákat každý žánr, na který si vzpomene, ale trošku se odvázat mohl. Tohle je opravdu všechno na jedno brdo. A popravdě mi hudebně ani moc nesedí. Některé části jsou nevýrazné, jinde je to jako remix soundtracku jednoho z těch starých amerických hororů ze 70. či 80. let, možná snad i Columba. To opravdu není můj žánr. Soundtrack bych tedy pro svou vlastní zábavu určitě neposlouchala.

Mám-li být ale fér, nemohu nezmínit ještě toto. O seriálu toho moc nevím, snad jen, že je to jakási moderní verze Akt X. Z toho se dá usuzovat, i když tedy hádám, že k seriálu sedí moc dobře. Je to hudba, při jejímž poslechu se mi tento žánr vybaví. Takže z tohohle pohledu skladatel určitě zabodoval. Nejlepší písní je dle mého názoru Transfusion Triumph, která ze soundtracku trochu vyčnívá. Zatímco všechno ostatní by mohlo být použito v jekékoliv honičce či bojové scéně, tato skladba je jednoznačně určená pro nějaký srdcelámající moment, u kterého, snad i díky této melodii, ukápne slzička i tomu největšímu drsňákovi. Navíc se trochu od ostatních liší, takže je to příjemná změnaky, což jenom umocňuje atmosféru.