Novinka pod lupou: Grease: Rise of the Pink Ladies (Paramount+)

Většina určitě viděla alespoň filmovou Pomádu, někteří víckrát, pak jsme tu my, kteří by to už ani nespočítali. Já osobně Pomádu miluju a to nejen tu filmovou. Hudba, doma, obsazení, móda, všechno. Na tento projekt jsem byl zvědavý od úplného oznámení, ještě víc od okamžiku, kdy bylo tak nějak jasné, že Summer Lovin' jako prequel asi nedostaneme. A jak si mohli někteří všimnout, postupně jsem začínal být pořád víc a víc skeptický, kdy to celé završil trailer obsahující úvodní hudební číslo. Do tohoto seriálu prostě bez očekávání jít nešlo.

V podstatě ještě před samotným pilotem jsem byl odhodlaný seriál docela cupovat, protože mi nepřipadalo, že by to mohlo dopadnout dobře. A já se hned na úvod ptám, to Pomáda 2 nebyla dostatečným trestem a ponaučením? Jakože nakonec nebudu až tak zlý, ale pozitivitou nabitý názor fakt nečekejte. Tak jo, vezmeme to hned od začátku. Grease is the Word, jako vážně? Nápad dobrý, ale toto skoro až zoufale křičí „Chci být Pomáda, ale nevím jak na to.“ Za mě docela vykrádačka, která ještě navíc jednou pasáží zapomíná, že je v padesátých letech. Ale dobrý, nechme to být, zazpíváno je to dobře, do příběhu to pasuje a k tomuto světu tato konkrétní skladba prostě neodmyslitelně pat­ří.

Přejděme k horším a zásadnějším věcem, problémům. Proti filmové Pomádě jsme o nějaké čtyři roku zpět, ale vypadá to tu jako úplně jiný svět. Jsem ochotný odpustit, že škola vypadá jinak, Vancouver je prostě levnější a jednodušší varianta. Ale jak říkám, tady na nás někdo vyplivl úplně jiný svět. Rok 1978 nám přinesl v podstatě bílou školu, nepamatuju si, že by tu jediná posatava měla být nějak výrazně jinde (Frenchy teď nechme být, i když teda u té se to nijak neřešilo a vidět to nešlo, tady bych to bral, přestože nevidím důvod takto její příběh doplňovat), jenže rok 2023 nám přináší něco, co je zrkátka pěst na oko. A pak je tu samozřejmě Cynthia, což je tak anrušující prvek… Nikdy bych nevěřil, že zrovna já budu mít se zmíněnými věcmi problém, ale je to tak, je to tu prostě násilně napasované a všude okolo svítí výstražné cedule, že se někdo snažil zavděčit dnešní době, chtěl být přehnaně korektní a naprosto se vykašlal na to, že chce navazovat na geniální Pomádu. Za mě je jednoznačně zásadním problémem fakt, že se někdo nemohl rozhodnout, jestli chce psát příběh zasazený v padesát nebo dnes. A toto snad vůbec nemělo být otázkou.

Otočme list. Návrat Frenchy a Rizzo nebyl špatný, o provedení bych zatím pomlčel, je otázkou, jak budou využívány dál. A pak je tu samozřejmě budoucí ředitelka, současná zástupkyně McGee. Někdo se mohl snažit ji vrátit do hry sebe víc, ale uniklo mu, že tento uřvaný hlas k ní vůbec nesedí. Naopak mi tu chyběla úchvatná Blanche (ta je ale v podání Dody Goodman nenahraditelná), tu se jakýmsi způsobem snažili zastoupit právě budoucí ředitelkou, jak při xylofonu, tak samotném rozhlasu. Nebylo to ale ono. Jinak je tu spousta, vlastně většina nových postav, které by ale za mě víc fungovali v samostatném příběhu než něčem, co má nálepku prequel.

Hudebně se tu snažíme dohánět původní Pomádu, muzikálové části jsou vloženy vkusně, tomu se nedá nic vytknout. Jen mi tu chybí nějaká pořádná pecka. New Cool od začátku brnká na strunu Greased Lightnin’, pak se snaží vymanit, ale nějak tomu něco chybí. Jako skladba i číslo je to fajn, ale je tu nástup rock ‚n‘ rollu a já ho v tomto prostě necítím. Nebo aspoň né tak, jak bych chtěl. Závěrečné číslo si zase hraje na něco mezi Beauty School Dropout a závěrem You're The One That I Want, kdy se najednou boří celý koncept pokoje, ten se zvětšuje, působí až pódijně a nakonec přichází snová sekvence se stoupáním k nebesům. Pro mě tomu ale chybí šmrnc.

Takže bych to shrnul asi takto. Být Grease: Rise of the Pink Ladies samostatným muzikálovým projektem, jsem nejspíš spokojený, až na nepadesátkové padesátky. Jako seriál ze světa Grease ale zásadně zklamal. Znovu říkám, Pomáda 2 měla být poučením a varováním. Nestalo se a není to dobře. Takto se to nedělá. Věřím, že lidem seriál může sedět, ale to asi hlavně proto, že chtějí. Budou ochotní přehlížet dobové nedostatky a fakt, že tato záležitost moc jako součást něčeho tak ikonického a milovaného jako je Pomáda, ke všemu ještě filmová, to prostě nejde. Takto jsem jednoznačně na rozpacích s tím, jaká dát procenta. Za samostatný pilot jsem ochotný dát možná 70 %, to by asi šlo, možná 80, když přimhouřím oči, dokázal bych si to i užít. Za něco se jménem Grease tak 40 %. Takže těch 50, ale s varováním?

• padesátky
• návrat postav
• potenciál v písničkách…
• který zatím nebyl naplněný
• vykrádačka
• překrucující svět Grease
• padesátky nebo současnost
• chybí tomu náboj

Padesátky v sedmdesátkách a padesátky v roce 2023 vypadají prostě jinak. Filmovou Pomádu jsem v životě viděla rozhodně víckrát, než bych potřebovala. Nikdy to pro mě nebyl kdovíjaký hit, spíš je to klasika – herci skvělí, hudba IKONICKÁ, ale popularitu toho samotného příběhu jsem nikdy nepochopila. Bohužel po tomhle mám chuť si dát film ještě třeba šestkrát.

Začali s naprosto skvělou muzikálovou sekvencí na Grease is the Word, kterou však pro mě za mě taky mohli úplně s klidem skončit. Malinko to zachránili úplným závěrem, ale ani tím nevyvážili ten táhnoucí se prostředek. Nejlepší byla kostýmová a hudební složka, avšak jako celek nic moc a neumím si představit, že u toho trpím ještě x dalších dílů.

Rušící kontrast mezi dobovými (např. ohromný problém ve škole s tím, co měl být asi nevhodný výstřih?) a moderními (např. postava slečny snažící se dostat mezi T-Birds) standardy. Tak buď se budete držet reality té doby, nebo z toho uděláte woke pořad dneška, s oběma verzemi bych se spokojila, ale tenhle mix mi hrozně vadil.

Nechci předbíhat, ale mám pocit, že jestli je něco, čím se tenhle prequel Pomádě vyrovná, bude to ústřední pár typu Danny x Sandy. Takže naprostá zívačka. Nevadila mi jediná postava, a to Olivia. U ní by mě naopak dost zajímal ten příběh (s učitelem, jestli jsem to dobře pochopila), kvůli kterému ji všichni odsuzují. Ale ne zas natolik, abych měla zájem dívat se dál, už tohle mi dalo dost zabrat. A ví někdo, co měla být tahle jejich variace na “Rizzo”?

• Olivia
• hudba a kostýmy
• příliš dlouhé
• opět nezajímavý příběh
• nesmyslně pomíchané dobové a moderní standardy

Můj nejočekávanější seriál týdne jsem si schválně nechala jako „to nejlepší na konec“ a nelituju. I když vidím, že prvotní hodnotící s mým názorem nesouhlasí, jen to ukazuje, že každý seriál má potenciál najít si své publikum. Já jsem publikum nové Pomády.

Hned úvodní muzikálová sekvence, která trvala snad osm minut, byla naprosto báječná a pozitivně mě naladila na celou epizodu. Vlastně u všech hudebních čísel jsem na gauči poskakovala do rytmu, rozhodně musím najít soundtrack k seriálu, konečně si zase po čase rozšířím svůj playlist o nové písničky.

Doba 50. let, nádherné kostýmy, spousta barev, hudba, všechno tady funguje na výbornou. Na seriál se fakt krásně a příjemně dívá, zvlášť v očích milovníka hudebních seriálů. Jedinou vadou na kráse je obsazení, které chtě nechtě muselo být rasově zamíchané, aby splnilo konvence současné doby. V 50. letech jsem nežila, takže nemůžu posoudit, jak reálně školy a obecně party mladých lidí vypadaly. Ale když si vzpomenu např. na takový Hairspray, kde museli černoši tančit na školním plese odděleně od bělochů, tak se mi úplně nezdá, že by ještě o nějakých pár let dřív vznikla takhle rasově smíšená skupinka přátel, kteří by se tam po škole společně promenádovali.

Na druhou stranu oceňuju přítomnost některých postav z filmu. Jména už si tedy moc nepamatuju, přece jen je to nějaký ten pátek, co jsem Pomádu viděla, ale Rizzo nebo Frenchie nejde zapomenout. Dost by se mi líbilo, kdybychom se dočkali alespoň 10 sezón, abychom každou sérii měli příběh dalšího školního roku, tzv. v nějaké cca čtvrté sérii by se odehrával příběh z filmové Pomády. To by bylo cool, kdybychom mohli vidět, jak se postavy z první řady vyvíjí až v maturanty a jak se na scéně objeví Sandy a Danny. No, holka může snít, ale nevěřím, že se to stane.

• hudba
• atmosféra
• kostýmy, vlasy, makeup
• ten správný cheesy příběh, který se k Pomádě hodí
• rasová a genderová promíchanost se do 50. let prostě nehodí